něco málo o nás
Vítáme vás na stránkách, které jsme založili pro každého, kdo se rozhodl aktivně tvořit svou vlastní cestu („Model the Way“), převzít zdraví do vlastních rukou a pracovat na sobě jako osobnosti.
Věříme v propojenost těla, mindsetu i duše a s tímto vědomím přistupujeme k naší práci.
Sami jsme na cestě. Baví nás to.
Pracujeme s tím, co je pro člověka přirozené a zasazujeme to do kontextu moderního způsobu života
Ing. Jan Regináč - Health Kouč
Přirozeností a jednoduchostí ke zdravému a spokojenému životu.
Můj přístup k health koučování
Věřím, že návrat k tomu, co je pro nás přirozené, je klíčem ke zdraví. Lidské tělo se vyvíjelo miliony let v souladu s přírodou – pokud mu dáme to, na co je skutečně stavěné a co od nás očekává, odmění nás vitalitou, energií a dlouhým životem ve zdraví.
Zdraví však není jen o tom, co jíme nebo jak se hýbeme. Je to harmonie mnoha aspektů – od výživy a pohybu až po vnitřní dialog, zvládání stresu, spánek, vztahy a prostředí, ve kterém žijeme. Když se všechny tyto prvky dostanou do rovnováhy, zdraví se stává přirozeným stavem, ne nekonečným bojem.
V koučování vycházím z na klienta zaměřeného přístupu, který respektuje jedinečnost, autonomii a individuální proces změny. Koučování není o tom říkat lidem, co mají dělat, ale o vytvoření prostoru, ve kterém si sami najdou řešení, která jim budou dlouhodobě fungovat.
Každý člověk má v sobě přirozenou schopnost měnit svůj život k lepšímu. Často víme, co bychom měli dělat, ale něco nás drží zpátky. Pomáhám klientům identifikovat a překonat vnitřní bariéry, které je brzdí. Místo tlaku na výkon podporuji vnitřní motivaci, protože skutečná změna nevzniká z vnějších příkazů, ale z hlubokého vnitřního uvědomění.
Nezaměřuji se na problémy, ale na řešení. V koučování se zaměřujeme na konkrétní kroky, které lze ihned začlenit do každodenního života. Díky cíleným otázkám a uvědomění se klientovi otevírá cesta k dlouhodobým změnám, které nejsou založené na vůli, ale na skutečné vnitřní proměně.
Proč dělám to, co dělám?
Zdraví je pro mě vášní, která mě provází už dlouhá léta. Prošel jsem si různými obory – od strojírenství a letectví přes modeling až po obchod. Nic mě ale nenadchlo tolik jako hlubší pochopení toho, jak funguje lidské tělo a mysl.
Tělo je tím nejdokonalejším „strojem“ ve vesmíru. Dokáže se přizpůsobit i ne úplně ideálním podmínkám a dlouho nám věrně slouží. Pokud ho ale dlouhodobě přetěžujeme, jednoho dne přestane zvládat.
Moje cesta k health koučování začala osobním hledáním odpovědí. Zásadní „aha moment“ nastal ve chvíli, kdy jsem objevil epigenetiku a pochopil, že nejsme obětí svých genů – máme své zdraví ve vlastních rukou. To mě přivedlo k hlubšímu studiu výživy, pohybu, epigenetiky, evoluční biologie a celostního přístupu ke zdraví.
Koučování pro mě představuje most mezi teorií a skutečnou změnou. Není to jen o předávání informací, ale o tom, jak je uvést do praxe a provést klienty smysluplnou změnou životního stylu.
Zdraví nemusí být složité. Největší změny nepřicházejí z extrémů, ale z jednoduchých, přirozených principů.
Pomáhám lidem pochopit, že zdravý životní styl není o omezování, ale o návratu k tomu, co je pro nás přirozené.
Nemusíte počítat kalorie ani běhat maratony, abyste byli zdraví a fit
Pomáhám lidem cítit se skvěle ve svém těle – bez diet, hladovění a nekonečných kilometrů v běžeckých botách.
Ukážu vám, jak jednoduše získat více energie, zbavit se přebytečných kil a cítit se konečně dobře – bez stresu a extrémů.
Vaše cesta ke zdraví, pohodě a větší sebejistotě může začít právě teď.
Mgr. Zdenka Regináč
Každý v sobě neseme jedinečné vlastnosti, schopnosti anebo kombinaci schopností jako nikdo jiný na světě, a jedním z našich hlavních úkolů je ctít tuto svou unikátnost a dále ji rozvíjet. Na každém příběhu záleží.
Právo a holistický wellbeing. Jak se to semlelo?
Na začátku byla touha být zdravá a fit, která se pod vlivem okolí v kombinaci s mým hluboce zakořeněný pocitem, že „nejsem dost dobrá“, pěkně zvrhla. Největší zlom pro mě přišel ve třeťáku na právech, kdy jsem si na ulici vzala vizitku od modelingové scoutky a zapsala se do agentury s tím, že teda ten „vopravdický“ modeling zkusím. Byla to transformační zkušenost. Já, ta hodná holka a zodpovědná studentka, neustále zavřená v kolečku povinností, jsem najednou mohla popustit uzdu své kreativitě a temperamentnosti, tvořit krásné věci, poznat úplně jiné lidi a hlavně… cestovat! Že by mi modeling pomohl trošku blíže ke svobodě, po které tak toužím? Každopádně jsem si uvědomila, že nemusím žít přesně podle pravidel a podle toho, co se ode mě očekává. A to byl skvělý pocit.
Tehdy jsem si říkala, že je dobře, že jsem se do modelingu pustila „na stará kolena“ a ne kolem patnácti jako většina dívek. Proč? Protože přece už mám rozum a nezapletu se do blbostí! Navíc – studuju práva, takže mi přece o nic nejde. Ehm. „Tak tě, holka, trochu otestujem!“ Řekl život.
Agent: „Chtějí tě, ale potřebují, abys to na těch 89 cm přes zadek stihla dát…“ Ale jistě, stihnu! Ze snahy po tom dostat se do zahraničích agentur, vycestovat a zažít modelingový sen jsem musela hubnout, hubnout a zase hubnout, i když už jsem skoro neměla co. Pro můj typ postavy prostě nebyly klasické modelingové míry slučitelné se zdravím, ale krejčovský metr byl nekompromisní. Tak jsem si pomalu vypěstovala poruchu příjmu potravy, přišla o cyklus a na 89 cm přes zadek to neskončilo.
Čím jsem byla hubenější, tím méně pěkně mi bylo ve vlastní hlavě. Ano, na jedné straně tam byla až dětská radost a vděčnost za to, že jsem třeba na setu a okolo mě běhá dvacet Japoneček, ale ta se střídala s hlubokými propady. Jako bych byla úplně sama na celém tom širém světě, kde si každý hrabe na svém písečku, a já lidi zajímám jen tehdy, když na mně mohou něco vydělat. Bála jsem se, že v té krizi ani nedodělám školu. Začala jsem kouřit a chodit na party. V práci se mi dařilo, ale byla jsem stále ztracenější, smutnější, nezdravější.
„Hej, Zdeni, takhle chceš opravdu žít? Cítit se nedostatečně, zápasit se svou hlavou a ničit své tělo?“ Ptám se sama sebe s hlavou v záchodě. Je to program. Kdo si dobrovolně ubližuje? No, třeba ten, kdo se nemá tak docela rád. Láska k sobě, ta mi chyběla. Takže když přišel člověk se srdcem na dlani, který mě, jak se zdálo, měl opravdu rád, viděl mě a přijímal, strašně mi to ulehčilo začátky uzdravování. Díky, Honzo.
Vydala jsem se na cestu studia fungování lidského těla, výživy, ale také za pozvolným objevování toho, co je pro mě důležité a kdo vůbec jsem. Protože person jsem uměla napodobit mnoho. Nejdřív jsem se musela naučit jíst víc a hlavně jíst i něco jiného než bílkoviny, ovoce a zeleninu. Nepočítat kalorie, přibrat a nemít z toho výčitky, a to před další modelingovou cestou a před státnicemi. Uf.
Z veganky jsem se tak nějak přirozeně vrátila k všežravectví. Zařadila jsem sýry a jogurty, později jsem si dovolila s velkými cavyky sníst trochu Honzova vývaru (začal mi podezřele vonět), a po pár týdnech i lososa. Okovy se pomalu uvolňovaly a já se začala cítit lépe. Také jsem se po dlouhé době skutečně „uviděla“ v zrcadle. Své vyhublé nohy a neexistující zadeček. Ten moment si pamatuji naprosto přesně. Bylo mi z toho smutno. Tiše jsem si slíbila, že to konečně změním.
Překvapilo mě, co adekvátní výživa dělá za divy i s psychikou. Nebylo to ze dne na den, ale vrátilo se mi trochu toho ztraceného elánu a začala jsem nahlížet na život s nadějí, že všechno bude dobré. Postupně jsem se dostala na mou zdravou váhu, navrátil se mi cyklus a kalorie už dávno zásadně nepočítám.
Teď se snažím se jíst kvalitně a pečovat o své tělo tak dobře, jak jen to za daných okolností dovedu, což se určitě nedá označit za perfektní. Vždy to ale bude jedna z mých priorit, protože tělo si jako jediné místo, ve kterém budeme žít po celý život, náležitou pozornost, úctu a vděk rozhodně zaslouží. Zdraví je však víc než jídlo a cvičení. Dokonce i víc než spánek a biohackerské tríčky. Člověk musí respektovat sebe a být sám sebou, aby byl zdráv. Ve zdraví nelze oddělovat tělo od mysli, ale ani od duše. A právě tuhle oblast zrovna prozkoumávám nejvíce.
Věřím, že výchozí nastavení každého člověka je touha svobodně růst. Každý v sobě neseme jedinečné vlastnosti, schopnosti anebo kombinaci schopností jako nikdo jiný na světě, a jedním z našich hlavních úkolů je ctít tuto svou unikátnost a dále ji rozvíjet.
Studovala jsem právo na MU a jako právnička se také živím. Vedle toho jsem výživová poradkyně (akreditace MŠMT), absolvovala např. zahraniční kurz u Dr. Stacy Sims zaměřený na cyklický trénink a výživu žen (věděli jste, že většina studií se dělá jen na mužích a pak se generalizuje i na ženy?), kurz funkční výživy na Institutu funkční medicíny a výživy, roční kurz psychologie na UK, nestále sleduji vědecké aktuality ze světa zdraví a protože jsem duší tak trochu Hermiona, v procesu učení navždy zůstanu.
Důležitým zdrojem moudrosti jsou pro mě delší treky nebo pobyty v přírodě bez sociálních sítí, kde si člověk nejvíce uvědomí, co k životu skutečně potřebuje. Nehledě na to, jak moc jsou zdravé pro tělo!
Jsem akční člověk a v mé přirozenosti je touha objevovat, ať už jsou to nová místa, informace a souvislosti nebo lidské příběhy. Miluju psát, fotit, hledat moudrosti v knížkách, chodit po horách, tvořit něco v kuchyni, filozofovat, hloubat o duši a všeobecně fušovat do oblastí, do kterých „mi nic není“. Potřebovala bych, aby měl den alespoň padesát hodin! A nesnáším, když se musím představovat, protože škatulky považuji za dílo ďáblovo a zdroj utrpení. Ale jinak jsem docela normální.
PŘÍBĚHY SKRYTÉ ZA našimi ČLÁNKY
Jak jste si jistě všimli, neprodukujeme kvanta článků, zato produkujeme články relativně dlouhé...
Málokdo však ví, že skoro za všemi je skrytý příběh.
Neměli jsme v plánu startovat článkem o imunitě, ale právě začal Co++d a my jsme cítili potřebu a možná i povinnost vyslat do světa myšlenku, že šířením strachu a úzkostlivou izolací si lidé ani trochu nepomáhají, a že nejlepší cesta z této šlamastyky vede přes práci na sobě, na svém vlastním zdraví a odolnosti. A tak jsme se ponořili do odborných zdrojů a sepsali takový komplexní návod pro začátečníky.
Když jsme psali cestu hrdiny, sami jsme právě čelili náročným zkouškám a strachu z kroku do neznáma. Byli jsme čerstvě po státnicích s plánem procestovat spolu svět a živit se modelingem (ha ha), ale doba tomu nepřála, hranice se zavřely a s nimi padly i naše kontrakty a vidiny příjmů.
Po zběsilém návratu z Los Angeles a Tokya jsme žili tři měsíce na chatě a čekali, co bude. Když jsme nakonec letěli do Istanbulu, kde byli snad skoro všichni modelové světa (tehdy téměř bez práce stejně jako my) – přiznali jsme si, že je načase najít si zaměstnání. A tak jsme se rozhodli vydat se na archetypální cestu hrdiny, která začíná opuštěním nám již nesloužícího statusu quo, je plná zkoušek a utrpení, ale i spojenců, kouzelných amuletů a nakonec i pokladů, a sepsat její fáze dalším lidem, kteří třeba zrovna zápasí s drakem a nevidí východisko.
A pak přišel stoicismus. Asi už tušíte, že článek „10 stoických cvičení pro vyšší mentální odolnost“ jsme psali také právě proto, že jsme tehdy mentální odolnost opravdu potřebovali.
Po návratu do Česka jsme bydleli střídavě u našich rodičů (kterým tímto upřímně děkujeme a jsme rádi, že nás neoznačili za „budižkničemy“ bez práce), protože jsme plánovali být celý rok v zahraničí a neměli tedy žádný byt. Samozřejmě jsme zahájili každodenní hledání práce přes internet, pohovory, boje s obrovským imposter syndromem a tak dále a tak dále. Nyní jsme paradoxně vděční za to, že nás k tomu situace v roce 2020 donutila. Více jsme dospěli.
Ke konci roku 2020 a v roce 2021 známém jako „rok, kdy nám zakázali opustil okres, chodit do sauny a posilovny, ale Mekáč nechali otevřený“ jsme jeli otužování, dýchání podle Wima Hofa, studium přístupu Oxygen Advantage a Buteyka, zhltli jsme knihu Jamese Nestora… a objevili jsme zase extrémně fascinující a opomíjenou oblast zdraví, kterou je svět dechu a věda za ním, a chtěli jsme se o to podělit.
Ač se to může zdát překvapivé, trvalo nám opravdu déle než rok, než jsme si informace k článku dostatečně načetli, ověřili a zvládli jim dát snad trochu srozumitelnou formu. Dech je bez nadsázky dechberoucí téma, kterým (když víte, jak na to), můžete téměř okamžitě ovládat svou vlastní fyziologii podle toho, co zrovna potřebujete, a to zdaleka není vše.
Za dopaminem stála mimo jiné snaha zvýšit povědomí o tom, jak sociální sítě, jednoduchá zábava, přemíra zpracovaných potravin a další běžné součásti života moderního člověka mohou způsobit demotivaci, chronickou únavu (ale i nespavost) a psychické problémy, protože jsme takové případy vídali v našem okolí a bilo nás to do očí. A protože chceme mít články vždy praktické, pokusili jsme se předat vědecky podložené techniky, jak svou ztracenou motivaci, energii a chuť do života navrátit zpět.
Takhle bychom mohli s příběhy za články pokračovat, ale už je ponecháme na vaší představivosti. A proč jsou tedy delší než je u článků zvykem? No, řekněme jen, že někdy je potřeba vydat se více do hloubky.
Jaký „článek“ aktuálně „píšete“ vy?