něco málo o nás
Vítáme vás na stránkách, které jsme založili pro každého, kdo se rozhodl aktivně tvořit svou vlastní cestu („Model the Way“), převzít zdraví do vlastních rukou a pracovat na sobě jako osobnosti.
Již několik let se pohybujeme v oblastech osobního rozvoje, psychologie, filozofie a především přirozeného celostního přístupu ke zdraví, protože právě zdravé tělo, svěží mysl a vitalita jsou základem pro spokojený život, ve kterém se každý může rozvíjet podle svých představ.
Věříme v propojenost těla, mindsetu i duše a s tímto vědomím přistupujeme k naší práci.
Sami jsme na cestě. Baví nás to.
Žít v souladu s naší fyziologií a přirozeností, to je ten největší „biohack“
Všimli jste si, jak se činnosti, které byly lidem od počátku přirozené, nyní mění ve výsadu či „biohack“?
Ať už jde o pobyt venku na slunci a čerstvém vzduchu, soulad s cirkadiánním rytmem, časově omezené stravování, příležitostný půst, vystavení se chladu, pohyb, spojení se zemí, strava složená z celých, lokálních či dokonce vlastnoručně vypěstovaných potravin, přímý lidský kontakt na hlubší úrovni, hraní si… s těmi všemi jsme se jako živočišný druh vyvíjeli a jsme na ně uzpůsobeni. Zdá se však, jako by se v dnešní době odsunuly na vedlejší kolej – nemáme na ně čas nebo prostor, pokud je aktivně nevyhledáváme.
Cítíme, že něco není tak docela v pořádku. Něco nám chybí. Jsme technologicky nejpokročilejší druh na planetě, přesto většina z nás zdaleka nefunguje nejlépe. Jsme ve stresu, přehlcení, unavení, nezdraví, máme problémy se základními fyziologickými procesy jako je trávení či spánek, a přijali jsme to za běžnou, „normální“ součást moderního života.
Tyto problémy však normální nejsou a my se s nimi nemusíme jednoduše smířit. Jsou výsledkem toho, že se odpojujeme od všeho, co je pro nás přirozené. Odpojujeme se od přírody, ale i od nás samých. Většinu z nich můžeme řešit na úrovni návyků a úpravou životního stylu – tělo je moudré, je to nejvíce fascinují „stroj“, který se nás snaží dostat do rovnováhy na základě informací, které mu každý den poskytujeme, ať už ve formě jídla, myšlenek, prostředí či čehokoliv jiného.
Máme potenciál žít ve zdravém, silném a funkčním těle. Máme potenciál žít naplno a dát světu a našim blízkým to jedinečné, co v sobě máme. Nebyla by škoda toho nevyužít?
Pracujeme s tím, co je pro člověka přirozené a zasazujeme to do kontextu moderního způsobu života
Ing. Jan Regináč - Primal Health Coach
Přirozeností a jednoduchostí ke zdravému a spokojenému životu.
Můj příběh a jak se má cesta ke koučingu zdravého životního stylu utvářela ("Model the Way")
Od dětství jsem byl hodně aktivní, celý svůj volný čas jsem se věnoval kolektivním sportům a neustále jsem běhal někde za balonem. Od fotbalu, přes florbal, tenis až po volejbal, který jsem na sportovním gymnáziu ve Zlíně hrál na profesionální úrovni. Velká změna přišla na vysoké škole, kde jsem vyměnil extrémně aktivní život za maratony sezení v knihovně a přemíru stresu z toho, jestli zvládnu další semestr. Při náročném studiu jsem dostal příležitost zkusit neobvyklou brigádu – modeling – a měl jsem co dělat, abych tyto protichůdné světy nějakým způsobem skloubil dohromady.
Studentská strava a stres se na mně brzy projevily a ve svých 25 letech jsem stále trpěl projevy akné, nad kterým jsem neměl kontrolu. Modeling problémům s pletí ani nefandil, ani nepomáhal, protože – asi to znáte – když na něco člověk příliš myslí, o to více se mu to manifestuje. Začal jsem číst a zkoušet různé „babské rady“, jak si problémy s pletí vyřešit, protože mé návštěvy u kožního lékaře byly spíše frustrující a žádná zázračná mastička nikdy nepomohla. Naopak.
Po nesčetných pokusech a omylech jsem zkusil experimentovat se stravou, protože jsem se tenkrát dozvěděl u poslechu podcastu, jak každé sousto ovlivňuje biochemii našeho těla. Do té doby jsem si myslel, že jím zdravě, ale zkrátka jsem neměl informace o tom, jaké mohou mít jednotlivé potraviny vlivy na naše celkové rozpoložení, energii, pocity hladu a podobně. Tak jsem třeba snědl vaničku hroznů na svačinu při celodenním sezení v knihovně – proč taky ne, že? Vždyť je to ovoce!
Prvním experimentem bylo keto stravování. Nemám na mysli „ketodietu“ v podobě prášku, který slibuje zázraky, ale výživnou stravu složenou z celých potravin ve specifickém poměru makroživin. Za tři týdny jsem měl naprosto čistou pleť a byl jsem fascinován, co dokáže pouhá změna stravy. Poprvé jsem si plně uvědomil, že jsem to já, kdo má zodpovědnost za své zdraví, za své tělo (i za svůj život), a sám si ho tvořím svými každodenními volbami. Nikdo jiný to za mě neudělá.
Chtěl jsem jediné. Vědět víc. Hltal jsem informace o zdraví, výživě a lidském těle ze všech stran, začal sledovat práce zahraničních lékařů a vědců a každou novou informaci, která mi dávala smysl, jsem testoval na sobě. Tak jsem se dostal třeba i k vícedenním půstům, optimalizaci spánku, funkčnímu pohybu, dýchání, otužování…
… a k epigenetice. Když jsem na tuto vědu před lety narazil, rozhodl jsem se, že zdravý životní styl pro mě zůstane prioritou číslo jedna na celý život. Nejsme pouhými oběťmi našich genetických predispozic, ale aktivně si můžeme vybírat vstupy, které tělu dopřejeme, abychom v něm podpořili zdraví a ne nemoc. Bylo to pro mě kritické a osvobozující uvědomění, protože v mé rodině koluje nešťastná kletba náhlých brzkých infarktů, které bohužel končí fatálně, a já jsem se od malička pomalu smiřoval s tím, že mě čeká stejný osud.
Ze všech oblastí, které jsem si vyzkoušel, od strojírenství, přes leteckou dopravu až po modeling či profesionální sport mě nic nenadchlo tolik jako lidské tělo. Je tím nejdokonalejším „strojem“ ve vesmíru a my k němu často nemáme dostatek úcty. Dokáže se skvěle adaptovat a ačkoliv do něj dlouhou dobu dáváme něco, na co vůbec nebylo stavěno, stále nám dělá tu nejlepší možnou službu až do doby, než to přestane zvládat. Stejně jako do svého auta, kam nikdy nebudeme lít olej z friťáku, bychom našemu tělu měli dopřát kvalitní a vhodné palivo.
V dnešní době není problém s nedostatkem informací, ale s tím, které jsou pro nás relevantní a které stojí za to implementovat do našich životů. Jak se v tom nepřeberném množství přístupů a názorů vyznat? A jak se motivovat k opravdové změně? Protože ono nestačí o něčem „pouze číst“. Frustruje mě, že sice můžeme instantně najít všechny potřebné informace, ale stejně nejsme jako populace ani zdravější, ani šťastnější.
Prvním krokem ke změně je uvědomění, takové to: „ahá, tak takhle to funguje!“, poté by však měla následovat akce, která vyvěrá z opravdové touhy po změně. S opakovanou akcí se pomalu ale jistě vytvoří pevný návyk.
Dlouho jsem si lámal hlavu nad tím, jak bych mohl svou nejupřímnější zálibu přetransformovat v povolání nebo spíše poslání. Když jsem prožíval opravdu těžké období v práci, souhrou náhod či „synchronicit“ se ke mně dostal Primal Health Coach Institut od zakladatele Marka Sissona; právě podcast s ním mě totiž před lety dostal na mou vlastní cestu ke zdravějšímu životu. Byl zdrojem jednoho z mých prvních „aha“.
Kouč v oblasti zdravého životního stylu, tak nějak by se dal přeložit pojem „health coach“. Byl jsem naprosto nadšený, že něco takového existuje. Neváhal jsem a pustil jsem se do studia, které jsem završil mezinárodní certifikací, a nyní pokračuji v dalším vzdělávání.
Primal znamená „prapůvodní” či “původní”, já to rád označuji za přirozený. Navrací se k tomu, co je pro nás lidi přirozené. Pohlíží na život a zdraví celostně, bere v potaz miliony let evolučního vývoje člověka a aktuální výzkum jen potvrzuje, že nám tento soulad skutečně prospívá. To přesně rezonuje s mým vlastním přístupem, že zdraví není jen dietní plán, tréninkový plán a kolik kalorií denně sním. Zahrnuje nespočet různých aspektů od správné výživy až po vnitřní dialog, stres, spánek, zdravé vztahy, určení si svých bariér a mnoho dalšího.
Jako kouč řeším člověka jako unikátní bytost mající svůj život a touhu být zdravější a spokojenější. Zdravý životní styl by měl přinášet radost a energii, dobrý pocit ze sebe samého. Protože, jak všichni víme – když nám není dobře, není to tak úplně ono. Jsem přesvědčený, že se lidé mohou cítit skvěle až do vysokého věku. Můžeme žít ve zdravém a funkčním těle, žít naplno a dát světu a svým blízkým to jedinečné, co v sobě máme.
jako primal health coach vás podpořím,
abyste si věřili a zacházeli se sebou a svým tělem přívětivě. Abyste se cítili zdravější a plní energie, dostali se na svou optimální váhu, ale také aby z vás byli spokojenější lidé, kteří umí přijímat výzvy, plnit závazky a mají dostatek sil a elánu jít si za tím, co je pro ně v životě důležité.
Mgr. Zdenka Kolářová
Mám ráda vědu, ale zajímáte mě především vy.
Jak jsem se dostala ke studiu zdravého životního stylu?
Nejspíš díky nezdravému vztahu k jídlu, ale hlavně k sobě samé. Největší zlom pro mě přišel na vysoké škole, když jsem kývla na příležitost zkusit modeling, kterým jsem se po zbytek studia a rok po jeho dokončení živila. Poháněla mě má bytostná touha po dobrodružství, cestování a kreativním vyžití, kterou jsem tak dlouho v neustálém kolečku povinností potlačovala. Kdybych měla toto období popsat jedním slovem, tak bylo transformační. Najednou jsem byla jiná a poznávala jiný svět. Cítila jsem se svobodnější. Ještě více mě otevřelo myšlence, že nemusím žít přesně podle pravidel a podle toho, co se ode mě očekává.
Tehdy jsem si říkala, že je dobře, že jsem se do modelingu pustila až „na stará kolena“ a ne kolem patnácti jako většina dívek. Proč? Protože přeci už mám svou vlastní hlavu, nějaký rozum a nezapletu se do blbostí! Navíc – studuji práva, takže mi o nic nejde. Jenže se to vyvinulo trochu divočeji. Ze snahy po tom dostat se do zahraničích agentur, vycestovat a zažít něco, co jsem doposud viděla jen v televizi, jsem musela hubnout, hubnout a zase hubnout, i když už jsem skoro neměla co. Krejčovský metr byl nekompromisní.
Tak jsem si pomalu vypěstovala poruchu příjmu potravy, ztratila svůj cyklus a čím jsem byla hubenější, tím méně pěkně mi bylo ve vlastní hlavě. Ano, na jedné straně tam byla až dětská radost a vděčnost za to, že jsem třeba na setu a okolo mě běhá dvacet Japoneček, ale ta se střídala s hlubokými propady. Jako bych byla úplně sama na celém tom širém světě, kde si každý „jede svoje“.
Navenek jsem byla veselá, ale uvnitř mi připadalo, že se nikam nehodím, nepatřím, většinová společnost je absurdní a věnuje se absurdním věcem. Co se to se mnou proboha stalo? Bála jsem se, že v té krizi ani nedodělám školu. V práci se mi dařilo a většinou jsem si ji upřímně užívala, ale byla jsem stále ztracenější, smutnější, nezdravější.
Ono žít v neustálém pocitu nedostatečnosti, zápasit se svou hlavou a ubližovat svému tělu, není zrovna nejzábavnější způsob existence, takže až jednoho krásného dne pohár míry přetekl (no, bylo to trochu utahanější), rozhodla jsem se, že se z toho dostanu. A jsem se vydala na intenzivní cestu studia zdravého životního stylu, fungování lidského těla, výživy, ale také za pozvolným objevování toho, co je pro mě důležité a co jsem vlastně zač.
Nejdříve jsem se musela naučit znovu jíst víc a hlavně jíst jinak, nepočítat kalorie, přibrat a nemít z toho výčitky. A to při modelingu a posledním ročníku právech. Uf. Abych byla upřímná, v tomto procesu mi hodně pomohl právě Honza, který mi dal lásku, přijetí a oporu v době, kdy jsem tyto věci já sama sobě dát neuměla. Navíc měl dobrý kuchařský um a zajímal se o výživu. Jackpot!
A tak jsem si já, tehdy takřka vegan, dovolila s velkými cavyky sníst třeba vývar (který mi začal podezřele vonět), a po pár týdnech i lososa. Okovy se pomalinku uvolňovaly. A dobře, prozradím ještě jednu tajnou motivaci ke změně – teď, už mi více záleželo na tom líbit se Honzovi než modelingovým agenturám.
Překvapilo mě, co adekvátní výživa dělá za divy i s psychikou. Nebylo to ze dne na den, ale vrátilo se mi trochu toho ztraceného elánu a začala jsem nahlížet na život s nadějí, že všechno bude dobré. Dostala jsem se na mou zdravou váhu, navrátil se mi cyklus a kalorie už dávno zásadně nepočítám.
V současnosti se snažím se jíst kvalitně a pečovat o své tělo tak dobře, jak jen to v dané fázi života dovedu, což se určitě nedá označit za perfektní. Nicméně je to jedna z mých priorit, protože tělo si jako jediné místo, ve kterém budeme žít po celý život, náležitou pozornost, úctu a vděk rozhodně zaslouží. Zdraví je však víc než jídlo a cvičení. Dokonce i víc než spánek a biohackerské tríčky. Člověk musí respektovat sebe a být sám sebou, aby byl zdráv. Ve zdraví nelze oddělovat tělo od mysli, ale ani od duše. A právě tuhle oblast zrovna prozkoumávám nejvíce.
Věřím, že výchozí nastavení každého člověka je touha růst, a to růst svobodně. Každý v sobě neseme jedinečné vlastnosti, schopnosti anebo kombinaci schopností jako nikdo jiný na světě, a jedním z našich hlavních úkolů je ctít tuto svou unikátnost a dále ji rozvíjet.
A jaké je mé vzdělání v kostce? Studovala jsem obor právo na MU a aktuálně se jako právnička živím. Mám akreditaci MŠMT pro výživové poradenství, absolvovala jsem například zahraniční kurz WANSM zaměřený na trénink a výživu aktivních žen v souladu s cyklem (věděli jste, že většina studií se dělá jen na mužích a pak se generalizuje i na ženy?), roční kurz psychologie na UK, sleduji vědecké aktuality ze světa zdraví a v procesu učení navždy zůstanu.
Důležitým zdrojem moudrosti jsou pro mě delší treky nebo pobyty v přírodě bez sociálních sítí, kde si člověk nejvíce uvědomí, co k životu skutečně potřebuje. Nehledě na to, jak moc jsou zdravé pro tělo!
Jsem akční člověk, který rád objevuje nové věci, místa a lidské příběhy. Když můžu, tak píšu, fotím, hledám moudrosti v knížkách, chodím po horách, sportuju, tvořím něco v kuchyni nebo hloubám o hlubině lidské psychiky, o duši a všeobecně fušuju do oblastí, do kterých „mi nic není“. Potřebovala bych alespoň padesátihodinový den a je pro mě nadlidský úkol se obecněji popisovat, protože škatulky považuji za dílo ďáblovo a zdroj utrpení. Ale jinak jsem docela normální!
PŘÍBĚHY SKRYTÉ ZA našimi ČLÁNKY
Jak jste si jistě všimli, neprodukujeme kvanta článků, zato produkujeme články relativně dlouhé...
Málokdo však ví, že skoro za všemi je skrytý příběh.
Neměli jsme v plánu startovat článkem o imunitě, ale právě začal Co++d a my jsme cítili potřebu a možná i povinnost vyslat do světa myšlenku, že šířením strachu a úzkostlivou izolací si lidé ani trochu nepomáhají, a že nejlepší cesta z této šlamastyky vede přes práci na sobě, na svém vlastním zdraví a odolnosti. A tak jsme se ponořili do odborných zdrojů a sepsali takový komplexní návod pro začátečníky.
Když jsme psali cestu hrdiny, sami jsme právě čelili náročným zkouškám a strachu z kroku do neznáma. Byli jsme čerstvě po státnicích s plánem procestovat spolu svět a živit se modelingem (ha ha), ale doba tomu nepřála, hranice se zavřely a s nimi padly i naše kontrakty a vidiny příjmů.
Po zběsilém návratu z Los Angeles a Tokya jsme žili tři měsíce na chatě a čekali, co bude. Když jsme nakonec letěli do Istanbulu, kde byli snad skoro všichni modelové světa (tehdy téměř bez práce stejně jako my) – přiznali jsme si, že je načase najít si zaměstnání. A tak jsme se rozhodli vydat se na archetypální cestu hrdiny, která začíná opuštěním nám již nesloužícího statusu quo, je plná zkoušek a utrpení, ale i spojenců, kouzelných amuletů a nakonec i pokladů, a sepsat její fáze dalším lidem, kteří třeba zrovna zápasí s drakem a nevidí východisko.
A pak přišel stoicismus. Asi už tušíte, že článek „10 stoických cvičení pro vyšší mentální odolnost“ jsme psali také právě proto, že jsme tehdy mentální odolnost opravdu potřebovali.
Po návratu do Česka jsme bydleli střídavě u našich rodičů (kterým tímto upřímně děkujeme a jsme rádi, že nás neoznačili za „budižkničemy“ bez práce), protože jsme plánovali být celý rok v zahraničí a neměli tedy žádný byt. Samozřejmě jsme zahájili každodenní hledání práce přes internet, pohovory, boje s obrovským imposter syndromem a tak dále a tak dále. Nyní jsme paradoxně vděční za to, že nás k tomu situace v roce 2020 donutila. Více jsme dospěli.
Ke konci roku 2020 a v roce 2021 známém jako „rok, kdy nám zakázali opustil okres, chodit do sauny a posilovny, ale Mekáč nechali otevřený“ jsme jeli otužování, dýchání podle Wima Hofa, studium přístupu Oxygen Advantage a Buteyka, zhltli jsme knihu Jamese Nestora… a objevili jsme zase extrémně fascinující a opomíjenou oblast zdraví, kterou je svět dechu a věda za ním, a chtěli jsme se o to podělit.
Ač se to může zdát překvapivé, trvalo nám opravdu déle než rok, než jsme si informace k článku dostatečně načetli, ověřili a zvládli jim dát snad trochu srozumitelnou formu. Dech je bez nadsázky dechberoucí téma, kterým (když víte, jak na to), můžete téměř okamžitě ovládat svou vlastní fyziologii podle toho, co zrovna potřebujete, a to zdaleka není vše.
Za dopaminem stála mimo jiné snaha zvýšit povědomí o tom, jak sociální sítě, jednoduchá zábava, přemíra zpracovaných potravin a další běžné součásti života moderního člověka mohou způsobit demotivaci, chronickou únavu (ale i nespavost) a psychické problémy, protože jsme takové případy vídali v našem okolí a bilo nás to do očí. A protože chceme mít články vždy praktické, pokusili jsme se předat vědecky podložené techniky, jak svou ztracenou motivaci, energii a chuť do života navrátit zpět.
Takhle bychom mohli s příběhy za články pokračovat, ale už je ponecháme na vaší představivosti. A proč jsou tedy delší než je u článků zvykem? No, řekněme jen, že někdy je potřeba vydat se více do hloubky.
Jaký „článek“ aktuálně „píšete“ vy?