10 stoických cvičení pro vyšší mentální odolnost
Článek je komplexní návod, ke kterému se můžete vracet průběžně. Nadšenec jej však zvládne i na jeden zátah.
Člověk může přijít o všechno kromě jediného: nikdo mu nemůže vzít „poslední lidskou svobodu“ – vybrat si za jakýchkoliv okolností svůj vlastní přístup, svou vlastní cestu.
Co se v článku nedozvíte?
V tomto článku vám nebudeme předkládat letopočty ani popisovat teorii. Tyto informace jsou velmi kvalitně zpracované na jiných místech mnoha povolanějšími osobami, nebudeme je proto přepisovat.
Co se v článku dozvíte?
Jak lépe fungovat ve stresovém prostředí a v nejistých časech. Jak být sebe(u)vědomější a lépe zvládat své emoce díky vybraným technikám stoické filozofie, které můžete začít zkoušet hned teď.
Upozornění:
Toto čtení není vhodné pro lidi, kteří si myslí, že jim vše spadne do kapsy bez práce. Není vhodné ani pro ty, které by Pavel Moric nazval „růžovky“. Budete totiž číst o překážkách, negativní vizualizaci, a dokonce i o smrti.
Je určené reálným lidem, kteří nejsou a nikdy nebudou perfektní (ještěže tak). Chtějí se však ze svých chyb učit a prostě se příště zkusit zachovat o něco lépe.
„Trochu jsi to zazdil. Nebo možná trochu hodně. No a? To nic nemění na filozofii, kterou už znáš.“ (Ryan Holiday)
OBSAH
Jak se nyní cítíte?
„Nejistý a nervózní. Mám změnit plány, nebo zatnout zuby, setrvat a vizualizovat si zlepšení? Vždyť se všude možně píše, že to funguje. Mám křičet do polštáře, abych nezadržoval emoce, nebo si sednout do lotosu a meditovat? Mám být věčně pozitivní, nebo si můžu i zanadávat? Asi bojuji s větrnými mlýny. Jsem zmaten.
Kdo je taky zmaten?“
*Desítky rukou se zvedly*
„Hm. Částečně rád, částečně nerad vidím, že v tom nejsem sám.“
Zeptejme se stoiků
„Proč zrovna stoiků? Ti mi poradí tak akorát vše přijmout a stát se flegmatikem bez emocí. Být pasivní a ničím se moc nevzrušovat. To nezní jako způsob, kterým bych chtěl žít. Nebo se mýlím?“
„Mýlíš, ale to je v pořádku. Stručně vysvětlím.“
Stoicismus není jen suchá teoretická škola. Naopak. Filozofie stoiků je velmi praktická a v dnešní moderní době využitelná možná ještě více než kdy dřív. Jako by některé tyto staré myšlenky hovořily přímo k nám. Jako by byly napsány před dvěma lety, ne před dvěma tisíci lety. Důkazem je stále vzrůstající zájem o tuto filozofii v řadách současných myslitelů. Stejně tak u lidí vystavených kritickému oku veřejnosti, kteří se potřebují obrnit a vybavit velkou mentální odolností. Není to náhoda.
Stoické techniky můžeme použít jako nástroje, které nás vytrénují lépe fungovat ve vysoce stresujícím prostředí, být méně náchylní k úzkostem a lépe zvládat své emoce.
Jak známo, emoční inteligence – „EQ“ je považována za mnohem důležitější faktor pro úspěch než dobře známé „IQ“. Dokonce je označována za atribut číslo jedna, který by neměl chybět u žádného lídra. Dá se vytrénovat.
Seznamte se:
Slíbili jsme, že teorii se věnovat nebudeme. Jediná zrada, kterou vám uděláme, je, že vám v pár větičkách představíme tři nejznámější stoická jména, abyste věděli, od koho se vlastně učíte. Rande na slepo ve filozofii totiž není dobrý nápad.
Všichni se řadí do období tzv. mladší stoy. Jistě jste se s nimi už párkrát setkali, protože patří mezi nejcitovanější osobnosti všech dob.
Seneca mladší
Seznamte se se Senecou mladším. Římským politikem, dramatikem a vychovatelem císaře Nera (což se mu nakonec vymstilo). Napsal toho hodně. Jeho nejvýznamnější stoická díla jsou však dopisy s radami adresované jeho příteli Luciliovi. Trošku lepší čtení než smsky.
Epiktétos
Seznamte se s Epiktétem. Bývalým otrokem, kterému v mládí jeho pán naschvál zmrzačil nohu. Celý život proto kulhal, ale na nic si údajně nestěžoval. Žádná díla pravděpodobně nenapsal, jeho myšlenky jsou známy zejména díky jeho studentovi Flaviu Arrianovi, který si „začerstva zapisoval Epiktétovy výklady a zachoval je tak pro budoucno“. [10] Dílo se nazývá „Rozpravy“ a „Rukojeť“.
Marcus Aurelius
Seznamte se s Markem Aureliem. Římským císařem, jehož nejznámějším stoickým spisem byly jeho vlastní zápisky, které psal sám sobě. V angličtině je naleznete pod názvem „Meditations“, v češtině „Hovory k sobě“. Nezapomínal psát ani na vojenských výpravách, kde to možná nejvíce potřeboval.
Poznámka: „Milý deníčku…“ v nich nenajdete. Dovedete si představit, že by někdo vydal váš deník knižně?
Než se zaměříme na konkrétní stoická cvičení, musíme si do hlavy vytetovat tato základní východiska:
DICHOTOMIE KONTROLY
Epiktétova Rukojeť začíná takto: „Některé věci jsou v naší moci, jiné nejsou v naší moci.“
Věci je třeba rozlišovat na:
- Ty, které jsou sféře naší kontroly a můžeme je ovlivnit.
- Ty, které jsou mimo naši kontrolu.
…a zaměřit svou energii pouze na ty první.
Příště, až se budete něčím trápit, se proto nejdříve zastavte a zeptejte se sami sebe: „Mám zrovna nad touto věcí nějakou kontrolu?“ Pokud ano, běžte s tím něco udělat. Pokud ne, zkuste si říct něco jako: „Můj čas je drahý, nebudu ho plýtvat tím, co stejně neovlivním.“
- Co nikdy neovlivním? Například to, co si o mně myslí druzí.
- Co vždy ovlivním? To, co si myslím já.
Opakujeme citát z článku o naprosté zodpovědnosti: „Události nikdy nemáme plně pod kontrolou. Pod kontrolou však máme to, jak na ně budeme reagovat.“
Neznamená to tedy, že jsme pasivní.
Snažíme se na věci, které nemůžeme ovlivnit, nějak reagovat. Když začne pršet, v naší moci je sehnat si deštík nebo se schovat. Nebo někoho políbit v dešti.
Též chceme sféru své kontroly zvětšovat. Toho dosáhneme například rozšiřováním našich obzorů a učením se.
Příklad:
Politika: Pepa nadával na politiku na svém facebookovém účtu. Komentářů měl stále více, lajků taky. Dopamin stoupal, ale smutno v duši taky.
- Co má pod kontrolou? Sám sebe. Začal studovat, jak vyřešit problém, který mu vadí. Pak se začal zajímat, jak by se v politice mohl angažovat konstruktivně.
- Nakonec se však rozhodl, že si nejprve zamete před svým vlastním prahem a na politiky se úplně vykašle. Naučil se prát ponožky a začal zlepšovat vztah se svojí dcerou.
Zaměřte se na snahu, ne na výsledek.
„Goal oriented“, hlavně buď „goal oriented“! Náš ideální kolega bude „goal-oriented“ (zaměřený na výsledek)!
Jojo, v pohodě. Stoikové by souhlasili, že každou činnost je třeba vést s nějakým záměrem v hlavě. Lpět na konkrétním výsledku však není úplně dobrá strategie pro klid v duši. Ovlivnit můžeme naši snahu a procesy, kterými postupujeme. Jak to ale ve výsledku dopadne? To je mimo sféru naší absolutní kontroly. Aneb vždycky se může něco pos*at.
Příklad:
Cíl: Dostat se na práva.
- Výsledek: Nevzali mě.
- Mohl jsem ovlivnit: Proces přípravy a svůj postoj. „OK, nevzali mě, ale vím, že jsem do přípravy dal své maximum. Možná to nebylo pro mě a litoval bych.“
Cíl: Vzít si tohohle týpka a mít s ním děti.
- Výsledek: Nelíbím se mu.
- Mohla jsem ovlivnit: Proces přípravy a svůj postoj. „OK. Vnucovala jsem se mu jen přiměřeně, nohy jsem si holila, psa jsem mu venčila… Ale je mi jasné, že nikoho nemůžu násilím nutit, abych se mu líbila. Asi by to nebyl ideální vztah, kdyby mě můj partner nechtěl. Zatím budu pracovat sama na sobě.“
Cíl: Mít 10 tisíc sledujících na Instagramu do konce roku.
- Výsledek: Mám jich 256.
- Mohl jsem ovlivnit: Svoje postupy. „OK, mohl jsem si přečíst něco o marketingu. Být více sám sebou. Přispívat něco zajímavého, aby mě vůbec někdo chtěl sledovat. Vždyť ani já bych sám sebe nechtěl sledovat. Pro příště budu chytřejší.“
Však jste to slyšeli už mnohokrát, že „cesta je cíl“.
POHLED NA VĚC
„Člověk může přijít o všechno kromě jediného: nikdo mu nemůže vzít „poslední lidskou svobodu“ – vybrat si za jakýchkoliv okolností svůj vlastní přístup.“ (Viktor Frankl)
Pro stoiky neexistují „dobré“ věci a „špatné“ věci“. Všemu dává vlastnosti naše myšlení.
Je velký rozdíl mezi: toto se mi stalo X toto se mi stalo a je to strašné.
Neublížilo nám něco, co se nám stalo. Netrápí nás okolí, trápíme se sami. Ubližují nám naše vlastní názory a postoje k tomu, co se stalo. Naše vlastní myšlenky.
Ať už událost, která se nám stala, zhodnotíme jako dobrou nebo špatnou – vždy ji můžeme po vzoru stoiků vidět jako příležitost trénovat naše ctnosti. Aneb až budete babičce po sedmé vysvětlovat, jak vložit do e-mailu přílohy, uvědomte si, jak efektivně vám pomáhá posilovat trpělivost a empatii.
Jak otočit překážky v příležitosti se dozvíte v cvičení s názvem „Otočte překážku vzhůru nohama“ níže v článku.
Proč jsme tedy negativní?
Většina našich negativních myšlenek vychází z našich iracionálních přesvědčení či domněnek. Naše představy podmiňují naše pocity. Úzkostní lidé mají obvykle tendenci vysvětlovat si vše ve svůj neprospěch.
Příklad:
Příště, až budete cítit negativní emoci, třeba:
- Cítím se nesvůj, protože publikum, kterému přednáším, si něco špitá.
- Cítím strach, že mě vyhodí ze školy.
Nezaměřujte se na věc, o které si myslíte, že pocity způsobila (domněnka):
- Domněnka č. 1: Určitě si všimli, že mám koláče v podpaží. Budu navěky ztrapněn, to mi už nikdo neodpáře.
- Domněnka č. 2: Když mě vyhodí, skončím u lopaty a rodiče mi za to nedají do konce života pokoj.
- Domněnka č. 3: Když nedočtu tento článek, autoři mě nebudou mít rádi.
Pravdivé je totiž pouze to třetí. První dvě domněnky jsou iracionální. Je to skutečnost vytvořená pouze v našich myšlenkách, které můžeme kdykoliv změnit.
Jistě, že nejsme roboti. Někdy je opravdu těžké zachovat stoicky chladnou hlavu. Teorie se zdá být prostá, praxe – to už je něco jiného. Uvědomění je však první krok ke změně. Druhým krokem je jednání a trénink, který nás čeká v další části článku.
Když si uvědomíme obrovskou moc našeho přístupu, zmírníme sami sobě šanci zabřednout v mentalitě oběti. Převezmeme znovu kontrolu nad svým životem.
„Epiktéte, podívej, co jsi mi udělal! Nemohu kvůli tobě přestat plakat!“
Epiktétos: První rozdíl mezi obyčejným člověkem a filosofem jest:
- První z nich říká: „Jak jsem nešťasten pro své dítě, pro svého bratra, v jakém neštěstí pro svého otce.“
- Ale druhý, je-li kdy nucen říci: „Jak jsem nešťasten,“ po chvíli přemýšlení dodává „jen svou vlastní vinou.“ Neboť vůli nemůže být na překážku nic, co je mimo vůli, leda ona sama sobě. [1]
PS: Ano, vnitřní svět druhých lidí je pouze v jejich rukou. To však nic nemění na faktu, že bychom k sobě měli být milí a radost druhých podporovat, ne ničit a krást.
STOICKÉ CTNOSTI
1. Kuráž
Seneca by litoval lidi, kteří nikdy nezažili neštěstí.
„Prošel jsi životem bez oponenta. Nikdo se nikdy nedozví, čeho jsi schopný, dokonce ani ty sám.“ [3]
Tim Ferris silně stojí za tím, že úspěch se dá měřit počtem nepříjemných konverzací, které jsme ochotni podstoupit.
Kvalitní život vyžaduje kuráž. Kuráž „jít do toho“, třeba i navzdory otevřenému nepochopení od okolí. Do čeho máme jít? Do toho, co je správné (viz „spravedlnost“).
2. Střídmost
Tato ctnost je o nalezení rovnováhy, Aristotelovy „zlaté střední cesty“.
Prostě nic se nemá přehánět. Alkohol, jídlo, sociální sítě, ale ani ty knížky, ani práce. Podle Aristotela dokonce ani kuráž. Málo kurážný člověk je zbabělý, příliš kurážný člověk má zase tendence k lehkovážnosti. Tak co teda?! Zlatou střední cestu nám pomůže najít čtvrtá ctnost, moudrost.
„Jsme tím, co opakovaně děláme“, řekl Aristoteles.
Čím chcete být?
3. Spravedlnost
Tato ctnost je o schopnosti udělat „tu správnou věc“. Ovlivňuje všechny ostatní, proto je podle stoiků nejdůležitější. Stojí za všemi volbami, které učiníme. Smysl pro spravedlnost je veden moudrostí.
Stoikové věří, že jedinec skutečně může způsobit zásadní změnu ve světě. Dokonce i k dobrému. Zejména tím, že kultivuje své ctnosti a vyzařuje je do okolí.
4. Moudrost
Zenónův vtipný vhled zněl nějak takto: Proto máme dvě uši a dvě oči, ale pouze jednu pusu. Abychom více poslouchali a pozorovali, než mluvili.
Nikdy se nesmíme přestat učit. To znamená, že musíme být otevřeni novým informacím a nestavět se do pozice profesionála, který už všechno dávno zná.
„Nemůžeme se naučit něco, co si myslíme, že už víme“, tvrdil Epiktétos.
V našich myslích bychom měli navždy zůstat studenty a amatéry, a hledat si dobré učitele. Právě z tohoto důvodu je dobré číst. Autoři strávili měsíce, roky a někdy dokonce i desetiletí, aby své zkušenosti a myšlenky napěchovali do uspořádané formy, které se říká kniha. Využijme toho!
Jak říká Robin Sharma: „Oběti zbožňují zábavu, vítězové vzdělávání.“ [7]
Jdeme na to!
Gratulujeme, úvodní část se základními východisky je úspěšně za vámi. Už teď víme, že jste speciální a vytrvalí!
Nyní jste připraveni se přesunout na konkrétní stoické taktiky. Nejlépe uděláte, když je rovnou otestujete, protože život není o teorii.
1. cvičení: Naordinujte si pravidelné dávky utrpení
S čím cvičení pomůže?
Zvýšit odolnost a sebevědomí.
Pokud čtete tento příspěvek, asi vlastníte mobil, tablet nebo počítač, pravděpodobně tedy máte docela příjemný život bez velké nouze.
Výzva
Teď vám dáme podobnou výzvu, kterou dal i Seneca svému příteli Luciliovi. Zněla takto:
„Vyhraď si určitý počet dní, během kterých se spokojíš s nejprostším a nejlacinějším pokrmem, s hrubým a drsným šatem, a přitom se sám sebe ptej: „Tohohle ses tedy bál“? [3]
Jak se vám líbí? Moc ne? Důvod, proč výzvu přijmout, je obsažen již v Senecově otázce: „Je toto stav, kterého jsem se tak bál?“
Těžko se jde dolů. Když si zvykneme na lepší, už se nechceme vracet k horšímu. Dopřáváme si dobré jídlo, oblečení opatřené obchodní známkou, chodíme na kafíčka a vínečka. Život je krásný. Kdo by o to chtěl přijít.
Co když o to ale přijdu? Nepřežiju? Emocionálně se sesypu? Budu nešťastný? Kdo ví. Mnoho lidí teď o živobytí přišlo nebo se muselo výrazně uskromnit. Co*id se dal jen těžko předvídat.
Když si dobrovolně zkusíte náročné podmínky a zvládnete je, nebudete čelit takovým úzkostem při pomyšlení na reálný průšvih.
Do budoucna již víte, že pokud do nich spadnete nedobrovolně, dokážete je překonat. To je výhoda získaná na základě toho, že jste si je už zkusili. Budete připraveni. Těžko na cvičišti, lehce na bojišti.
Vyrazili jste někdy na pravý backpacking? Pokud ano, jistě moc dobře víte, že se dá po určitou dobu spokojeně žít jen s batohem na zádech o trvanlivých potravinách. Že?
Varianty cvičení, které můžete vyzkoušet:
- Zařazovat pravidelné půsty.
- Sprchovat se ledovou vodou.
- Týden se neholit a chodit pouze v jenom typu oblečení.
- Týden nic nenakupovat.
- Žít tři dny o rýži a fazolích.
- Spát pod širákem.
- Celý víkend se nedotknout žádné elektroniky.
Fantazii se meze nekladou.
Díky této výzvě zjistíte, že jste mnohem silnější, než jste si mysleli. Budete vědět, že kdyby všechno dopadlo špatně, přežijete, a možná budete dokonce bohatší. Uvědomíte si, kolik věcí ve svém životě vlastně ani nepotřebujete.
Tak se zvedá sebevědomí. Tím, že se překonáváme, balancujeme na hranici komfortní zóny, a díky tomu objevujeme, čeho všeho jsme schopni. Fyzicky, mentálně, ale i duchovně jsme stále silnější.
2. cvičení: Dobrovolně se vystavte posměchu
S čím cvičení pomůže?
Tolik se netrápit tím, co si o nás ostatní myslí.
Čtete správně. Dobrovolně ze sebe udělejte chodící terč pro posměváčky. Je to nepříjemná představa, pro mnohé dokonce noční můra. Tento pocit je normální, v mozku totiž máme od přírody naprogramovaný jednoduchý princip: Minimalizace ohrožení a maximalizace bezpečí. Snaha zapadnout „do tlupy“ je dobře zdůvodnitelná z evolučního hlediska.
Když se cítíme ohroženě, třeba když stojíme uprostřed pódia a zapomeneme svou vlastní řeč, zvýší se nám hladina stresového hormonu kortizolu a adrenalinu. Máme chuť se co nejrychleji vypařit.
Stoikové nechtěli, aby je dokázaly rozhodit povrchní věci, na kterých vůbec nezáleží. My to taky nechceme. Proto doporučujeme toto vtipné cvičení, které pravidelně vykonával například Cato mladší, římský senátor.
Mezi jeho osobní potěšení patřilo lákat pohrdání a nesouhlas ostatních tím, že ačkoliv si mohl dovolit luxusní hadříky, oblékal se tak trošku vtipně a neobvykle.
Tak si vykračoval Římem nebo seděl v senátu a věřil, že se může naučit mnohem víc z toho, když je středem posměchu, než když je tichou součástí stáda. Hlavně o své vlastní odolnosti a schopnosti brát si k srdci pouze kritiku, která se váže k něčemu důležitému. Ne povrchnímu.
Plútarch jej popsal takto:
Když viděl, že v módě je ta nejsvětlejší fialková barva, sám nosil odstín co nejtemnější; po svém ranním jídle často vycházel ven bez bot nebo bez tuniky, nikoliv proto, že by v takových novotách hledal marnou slávu, ale aby si zvykl stydět se jen za to, co si hanbu zaslouží, a pohrdat všemi ostatními druhy ostudy. [16]
Výzva
Vyzýváme vás proto, abyste si jeden den oblekli outfit, který způsobí, že se za vámi budou hlavy otáčet. Ne proto, jak jste krásní, ale jak jste podivínští. Jen ať si mají babky sousedky o čem povídat. Ať se mají místní teenageři čemu zasmát. Projděte kolem nich s hlavou vztyčenou a s úsměvem na tváři.
Další varianta: Běžte ven v úplně nemožném účesu. Jde o to, abyste se cítili alespoň trochu nekomfortně.
Jdete do toho? Nejste na to moc důležití? Pokud cítíte, že jste na to moc důležití, potřebujete si tuto techniku vyzkoušet jako sůl! 
3. cvičení: memento mori
S čím cvičení pomůže?
S kuráží a perspektivou, která nám nedovolí rozčilovat se nad malichernostmi, a s motivací neodkládat život na později.
„Život tě může opustit teď hned, nechť toto určuje, co řekneš a na co pomyslíš!“ Napsal Marcus Aurelius ve svých Hovorech k sobě.
Jednou zemřeme. My i naši blízcí. Přesto se většina z nás chová, jako by se nás to tak úplně netýkalo.
V dnešní době je smrt brána trochu jako tabu. Umírá se za zdmi nemocnic, mimo dosah očí běžného člověka. Považujeme ji za něco negativního, zlého, temného. Přitom stejně jako narození je smrt součástí života, který by bez ní postrádal smysl. Právě naše smrtelnost nám dává perspektivu, a měla by nás motivovat žít život v souladu se sebou.
Proč prokrastinovat a odkládat věci na jindy? Proč se donekonečna hádat s blízkými, když nevíme, jak dlouho budeme my nebo oni žít?
Paradox od Roberta Greena: Bez vědomí, že jednou zemřeme, žijeme tak, jako bychom už mrtví byli. [9]
Ocitli jste se někdy blízko smrti?
Po takovém zážitku přijde nával vděčnosti za to, že ještě nepřišel náš čas, a stále můžeme se svým příběhem něco udělat. Celá existence se najednou zdá tak nějak hezčí barevnější. Existuje mnoho inspirativních příběhů o lidech, kteří se podívali smrti do tváře, a díky tomu ožili. Přestali odkládat své sny a poslání na jindy. Naplnění vděčností za každou sekundu na světě začali exponenciálně růst.
Tip: Zasmějte se například u filmu „Než si pro vás přijde“.
Nemusíme umírat, abychom ožili. Těchto burcujících pocitů můžeme dosáhnout při praktikování memento mori. Úmyslně si uvědomujme, že jsme smrtelní, a smrt může přijít v každém okamžiku.
Steve Jobs nahlížel na smrt jako na motivaci:
„Vědomí, že brzy zemřu, je nejdůležitějším nástrojem, který mi pomáhá činit zásadní životní rozhodnutí. Protože téměř všechno – veškerá vnější očekávání, veškerá pýcha, všechen strach z trapnosti nebo neúspěchu – se tváří v tvář smrti ztratí a zůstává jen to, co je opravdu důležité. Vědomí, že zemřete, je nejlepší způsob, jaký znám, jak nespadnout do pasti přesvědčení, že máte co ztratit. Už teď jste nazí. Není důvod nejít za svým srdcem.“ (Steve Jobs)
Délka života se s pokročilými vynálezy a vědeckými poznatky pomalu prodlužuje. Předpokládá se, že se zanedlouho budeme dožívat velmi vysokého věku, pokud se tedy nebudeme krmit jedy, otravovat alkoholem, trýznit se starými křivdami a tak podobně. Vědci a futuristi zabývající se dlouhověkostí nahlíží na smrt jako na nemoc, na kterou brzy vyzrajeme.
Jedna z tužeb po delším životě vychází z nepříjemného vědomí, že jsme promarnili spoustu času a stále se nepřiblížili k naplnění našeho potenciálu.
V Čapkově hře Věc Makropulos si hlavní hrdinka uvědomuje, že nelidsky dlouhý život je horší než smrt. Žijme tak, jako bychom měli brzy zemřít. Starejme se však o sebe tak, jako bychom měli žít dalších sto let. To vypadá jako stoicky rozumná zlatá střední cesta.
Když je všechno pomíjivé, tak co z toho má vlastně smysl? Tady a teď. To má smysl. Být dobrým člověkem tady a teď, to bylo pro stoiky důležité. Žijme vědomě. Mluvme se svou duší. Třeba prostřednictvím psaní zápisků jako Marcus Aurelius.
Výzva
Výzva tedy zní: Napište si na papírek „memento mori“ a chvilku meditujte nad svou smrtelností.
4. cvičení: amor fati
S čím cvičení pomůže?
Přijmout dobré i špatné události.
„S událostmi, s nimiž tě osud spojil, se hleď srovnat, a lidi, s nimiž tě osud sloučil, miluj, ale opravdově!“ (Marcus Aurelius)
„Osud vede osoby, které jej přijímají, a zdržuje osoby, které se mu vzpírají.“ (Cleanthes)
Proč zase já?
Co jsem komu udělal/a?
Byl to velký německý „filozof s kladivem“ Friedrich Nietzsche, kdo přišel s latinskou frází amor fati. Neměl to v životě jednoduché.
Co s tím, když se všechno sere? Krach sem, pokuta tam, zlomené srdce zas a znova. Všichni si zakusíme nemoci a fyzickou bolest. Projdeme strastmi, rozchody s partnery a rozpady přátelství. Zemře nám křeček. Budeme čelit zlosti a zákeřnosti třeba i ze strany našich blízkých.
Našim úkolem je akceptovat tyto události, protože nám bohužel nic jiného nezbývá. Vztek, nadávky ani smutek nezvrátí skutečnost, že se něco pokazilo. Abychom mohli žít dál, musíme se s událostí aktivně vypořádat.
Pouze pasivně přijmout svůj osud nestačí.
Měli bychom svůj osud, včetně veškeré smůly a nepříjemností, dokonce milovat. To je podstata amor fati.
Ztratíš práci? Amor fati. Nedaří se ti? Amor fati. Posral tě holub? Amor fati…
Víte… to je zase další věc, která se lehko řekne, ale těžko udělá. Mnoho lidí zažilo opravdu nepředstavitelná utrpení. Jak by řekl Peterson, můžeme se snažit v nich najít alespoň něco malého, co je milé, aby to bylo pouze strašné, ale nikoliv peklo.
„Pokud jste vnímaví a pozorní, pak se na vás i za špatného dne může usmát nějaké drobné potěšení. Třeba jdete po ulici a malá holka před vámi se najednou roztančí, protože má na sobě baletní kostýmek. […] možná si na patnáct sekund připomenete, že zázrak Bytí snad přece jen stojí za to nevykořenitelné utrpení, které jej doprovází.“ [11]
Pokud se vám přijetí opravdu nedaří, zkuste toto:
Třeba je dobře, že mě vyhodili z práce, a teď sedím doma.
Třeba je dobře, že mám nařízenou karanténu a nemohu se zúčastnit výběrového řízení do nové práce.
Třeba mě můj osud zachránil.
Třeba by mě zítra srazil na přechodu autobus, co já vím?
Amor fati.
Vyždímejte z toho poučení
Když onemocníme, zkusme se na situaci dívat jako na příležitost nabrat nových sil a přehodnotit, co k nemoci vedlo. Staráme se o své tělo tak, jak bychom měli? V okamžicích, kdy se cítíme dobře, buďme vděční za své zdraví.
Pokud se s někým nepříjemně pohádáme v práci nebo doma, využijme tuto událost jako lekci. Jak bychom mohli zapracovat na svých komunikačních dovednostech?
Časem se na své neúspěchy budeme automaticky dívat jako na bohatý zdroj informací, ze kterých se můžeme ponaučit.
Tato láska k osudu má moc změnit všechno, co prožíváme, a odlehčit břemena, která neseme. Proč si stěžovat, když tušíme, že se nám takové události dějí z nějakého důvodu a nakonec nás poučí?
Pamatujte. Neznamená to, že žijete pasivně.
Znamená to, že vyždímáte maximum z dobrého i špatného. Znamená to, že pracujete na svých cílech ještě intenzivněji. Když se situace vyvine jinak, než jste očekávali, řeknete si „amor fati“, ponaučíte se a jdete dál.
Díky amor fati se dostáváte do pozice, ve které věci nemůžou jít špatně. A když věci nemohou jít špatným směrem, teoreticky si nemusíte dělat starosti.
Výzva tedy zní:
Až vás rozhodí něco nepříjemného, vzpomeňte si na tuto techniku a řekněte si „amor fati“. Miluji to, co se mi stalo, protože mi to možná zachránilo zadek od něčeho horšího.
Tuto lekci použiji jako palivo, které mě požene dopředu na cestě stát se ještě lepším člověkem, i přes to, že již nyní jsem velmi kvalitní materiál.
5. cvičení: Založte si deník nebo zápisník
S čím cvičení pomůže?
Být produktivnější. Lépe se soustředit, pochopit sám sebe (sebereflexe), uspořádat si myšlenky a vyčistit hlavu od blbostí. Nezapomenout své nápady, podnítit tvorbu nových nápadů, zaznamenávat svá zlepšení a pokroky, být pozitivně naladěn a snížit úzkosti.
Fíha. Zápisky mají hodně výhod. Ne každý je však ochoten sednout s tužkou v ruce a začít se prohrabovat ve své vlastní hlavě. Ne pro veřejnost, ale sám pro sebe. Jak jste na tom vy?
Neumím psát
Tento pocit odrazuje od psaní mnoho skvělých lidí. Dobrá zpráva: Píšete jen pro sebe a nikdo vaše zápisky nemusí číst (dokonce ani vy).
Navíc nejste sami. Podnikatel Tom Bilyeu a jeden z nejslavnějších moderních vyznavatelů stocismu, Ryan Holiday, oba přiznávají, že by byli opravdu neradi, kdyby někdo četl „první nástřely“ jejich výtvorů. Autor knihy Top of mind, John Hall, zase otevřeně přiznává, že psaní je jeho slabá stránka. Přitom se živí tím, že prezentuje důležitost obsahového marketingu pro budování dobrého jména firmy. Na psaní pro veřejnost proto najímal lidi. Sám pro sebe do deníčku však s klidem v duši píše neohrabaně.
Takže i my můžeme být v pohodě. Čmrkat si svým osobitým krasopisem a necítit se hloupě, když nám shoda přísudku s podmětem bude sem tam pokulhávat.
Nevím, co psát
Nepřemýšlejte nad tím tolik. Nastavte si budík třeba na deset minut a nechte ruku plynout. „Mám chuť na kávu, zavírají se mi oči, bolí mě záda, měla bych si dát jógu a protáhnout se…“
Ono z vás nakonec něco vyleze. A když ne, tak ne. Některé dny budete plodnější, jiné dutější. To je naprosto v pořádku.
Příklad: Pětiminutový deník
Dá se koupit, ale můžete si ho vytvořit sami. Opravdu zabere jen pár minut a zvládne ho i ten, komu se opravdu nechce přemýšlet nad tím, co by měl psát.
Ráno odpovídáte na tři otázky:
- Za co jsem vděčný? Mám dvě ruce a můžu psát. Čeká mě ranní káva a dobrá snídaně…
- Co by dnešek udělalo skvělým dnem? Kdybych dokončil seminárku. Kdybych si zacvičil. Kdybych si zorganizoval příští týden…
- 3 hezké věty o mně (afirmace). Jsem sexy…
Večer na dvě otázky:
- Jaké 3 skvělé věci se dnes udály? Šlápl jsem do bobku, budu mít štěstí. Překvapil jsem sám sebe a skutečně jsem dokončil seminárku. Krásně jsem se večer nasmál s přítelkyní.
- Jak bych mohl udělat zítřek ještě lepší? Vstát dřív, abych nemusel utíkat na autobus. Vzít si do práce svačinu, abych neměl takovou chuť na sušenky…
Výzva
Zaveďte si deník a pište do něj nejlépe každý den. Začněte klidně jen tím, že si vyjmenujete věci, za které jste ve svém životě vděční.
Berte psaní jako čistění zubů. Každodenní zápisky mají větší efekt pro svěží mysl, stejně jako každodenní čistění zubů pro svěží dech! V prvním případě čistíte zuby od bakterií a zbytků jídla, v druhém svou mysl od starostí.
6. cvičení: Otočte překážku vzhůru nohama
S čím cvičení pomůže?
Naučit se v překážkách vidět příležitost. Úzce souvisí s technikou „amor fati“.
Pro stoika je příležitost úplně vše. I překážka. Hlavně překážka.
„Neboť rozum dovede obrátit a proměnit každou překážku své činnosti ve prospěch svého vůdčího úmyslu, takže to, co mělo ten nebo onen čin překazit, se stává činu nápomocno, a co mu mělo tu nebo onu cestu zatarasit, to mu cestu otvírá.“ (Marcus Aurelius)
Ryan Holiday se ve své výborné knize s názvem „Překážka je cesta“ ptá nějak takto:
Co vás zdržuje? Vaše tělo, výška, nemoc? Málo peněz? Strach, nejistota, málo zkušeností? Lidé vás neberou vážně? Myslíte si, že jste moc mladí, nebo moc staří? Máte málo podpory od okolí? Málo času?
Ať už je to cokoliv, jste tu. Všichni jsme tu. A jsou tu i naše překážky. Uvědomme si však všechny ty lidi před námi, kteří jim čelili stejně jako my. Mnoho z nich se vzdalo ještě před bojem, pár jich ale neuteklo. Namísto toho započali svou hrdinskou cestu za pokladem.
Vznik překážky většinou není v naší moci. Kontrolujeme pouze to, jak na ni zareagujeme. Útok? Útěk? Zamrznutí?
3 kroky pro překonávání překážek od Ryana Holidaye:
1. Vnímání
Jednoduše řečeno: Jde o to, jak se díváme na věci, kterým čelíme. Vidíme jen problém, na který si postěžujeme, ale na nic lepšího se nezmůžeme? Vnímání překážky je pro stoiky naprosto zásadní. Musíme si uvědomit, že příběhy o událostech si v hlavě tvoříme my sami (viz kapitola „Pohled na věc“ výše v článku).
Už se stalo. Objevila se další překážka, objevila se tedy další příležitost.
Je tisíckrát jednodušší se s problémem vypořádat, když v něm zkusíme uvidět příležitost stát se v něčem lepší. Je to naše svobodná volba. Stojí to však disciplínu.
2. Akce
Změnit vnímání není kouzelné zaříkadlo, díky kterému se vše automaticky změní k lepšímu. Bez akce to nepůjde.
Vždy je zapotřebí trocha kreativity, ale hlavně pořádná dávka trpělivosti.
3. Vůle
Vůle je naše vnitřní síla nepřestat. Až příliš mnoho lidí se myslí, že se „narodili se slabou vůli“. Kdepak. Vůle se trénuje.
Výzva:
Zodpovězte si následující otázku na tělo:
Jistě vás Covid a opatření na něj navázaná nějak omezily. Určitě jste tuto překážku otočili v nějakou zajímavou příležitost. Na něčem jste zamakali. Naučili jste se o sobě něco nového, co vám bude prospěšné i po skončení tohoto období?
Myslíme, že odpověď je jasná. Gratulujeme!
7. cvičení: premeditatio malorum
S čím cvičení pomůže?
Překonat svůj strach z těžkých rozhodnutí. Být připraven čelit i neočekávaným zvratům.
„Pojmenován musí být tvůj strach, než ho zapudit můžeš!“ (Yoda, Hvězdné války)
Zde je místo, od kterých by se mohlo (a mělo) mnoho lidí odpíchnout. Zejména ti, kteří svým kreativním duchem dokážou vymyslet všechny možné i nemožné věci, které by se mohly pos*at. Premeditatio malorum je totiž forma negativní vizualizace.
Upřímně řečeno, trochu jsme zdráhali toto cvičení do článku zařadit. Připadalo nám, že najít na věcech potencionální problém umí každý.
Zde však negativní vizualizace nekončí. Najít problém vůbec není jejím hlavním cílem.
Potřebujeme se na „nejhorší“ připravit, aby nás tak nevyvedlo z míry. Též si dáváme šanci uvědomit, že to „nejhorší“ zas tak hrozné není.
Ani zde to však nekončí.
Je nutné si jasně definovat i to, jaké negativní důsledky má naše nečinnost.
Například pokud zůstaneme v práci, která nás štve, až do sladkého důchodu. Pokud zůstaneme ve vztahu, ve kterém nás partner jen sundává. Možná je cena za nečinnost vyšší než za činnost.
Výzva:
Přemýšlíte nad důležitým rozhodnutím nebo životní změnou, ze které máte strach? Udělejte si toto cvičení.
Tim Ferris mu prý vděčí za zásadní zlom svého úspěchu. Pomohlo mu překonat strach vzít si půlroční „dovolenou“ od práce ve chvíli, kdy stál před nervovým zhroucením. Obával se, že jeho odchod by mohl znamenat konec jeho podnikání.
Nejenže to nebyl konec, byl to začátek jeho raketového vzestupu. Vyhrál soutěž v tangu v Argentině, stal se národním šampionem kickboxu v Číně, a napsal svůj první bestseller: Čtyřhodinový pracovní týden. Nic z toho by se podle jeho slov možná nestalo, kdyby si jeden večer nesedl a nezkusil si negativní vizualizaci. Inspiroval se jednou ze Senecových doporučení Luciliovi.
Definování strachu dle metody Tima Ferrise:
- Definujte nejhorší možný scénář, který by se mohl stát, kdybyste udělali to, nad čím přemýšlíte. Buďte bolestivě konkrétní a specifičtí. Oznámkujte scénář číslem od 1 (následky jsou jednoduše napravitelné) do 10 (následky jsou trvalé, závažné, nenapravitelné).
- Kdyby se scénář naplnil, jaké kroky byste mohli podniknout, abyste se alespoň dočasně vrátili tam, kde jste teď?
- Jaké jsou pozitivní důsledky vašeho kroku, kdyby se noční můra nenaplnila?
- Kdyby vás dnes propustili z práce, jaké kroky byste podnikli, abyste dostali své finanční záležitosti pod kontrolu?
- Jaké věci odkládáte ze strachu? Strach je dobrý ukazatel směru, kterým byste měli vykročit. („Poklad, který hledáte, se nachází v jeskyni, do níž se nejvíce bojíte vstoupit“ – viz náš článek Cesta hrdiny)
- Jaký je důsledek tohoto vašeho odkládání? Jste nešťastní? Tloustnete? Marně hledáte smysl života? Je neuvěřitelně důležité promyslet důsledky své nečinnosti, stejně jako důsledky své činnosti.
- Na co vlastně čekáte? [6]
„Pokud na poslední otázku nedokážete odpovědět bez otřepaného konceptu „dobrého načasování“, odpověď je jednoduchá: Máte strach, stejně jako zbytek světa. Změřte náklady, které vás stojí vaše nečinnost, uvědomte si nepravděpodobnost a napravitelnost většiny „kroků vedle“, a rozvíjejte nedůležitější zvyk těch, kteří v něčem excelují a užívají si to: akce“ (Tim Ferris)
8. cvičení: Chovejte se k lidem, jako by patřili do vaší rodiny
S čím cvičení pomůže?
Žít ve světě lidí a cítit se zde dobře.
„Kdekoli je lidská bytost, tam máme příležitost k laskavosti.“ (Seneca)
„Mohla bych se vás prosím zeptat, jestli nemáte něco k jídlu? Sedím v čekárně už dvě hodiny, kantýna je zavřená a našla jsem jen automat na bagety, které nemůžu, protože mám přísnou bezlepkovou dietu.“
„Kde si myslíš, že jsi? Tady jsi v nemocnici, ne v restauraci.“ Štěkla jedna ze sestřiček. Druhá vzala do ruky jablíčko a přesnídávku a donesla je slečně.
Jak chcete, aby se lidé chovali k vaší babičce, se zkuste chovat i k babičkám jiných.
Jak chcete, aby se lidé chovali k vaší dceři nebo synovi, tak se zkuste chovat i k synům a dcerkám jiných.
Taky je má někdo rád. Taky mají svůj vlastní příběh. Všichni jsme si o moc blíž, než si pravděpodobně uvědomujeme.
Ne každý nám bude laskavost opětovat, ale to by nás nemělo odradit. Marcus Aurelius si sám připomínal:
„Hned ráno k sobě promlouvej takto: Setkám se s člověkem všetečným, nevděčným, domýšlivým, potutelným, závistivým a sobeckým.“ [2]
Shovívavost je na místě. Málokdo je vzorem ohleduplnosti, když je čerstvě po hádce s blízkým nebo spěchá na vlak. Každému z nás to někdy „ujede“ a nejednáme úplně se stoickým klidem.
Výzva:
Až budete mít příležitost někomu poradit cestu, pomoci vynést kočárek z hromadné dopravy nebo přidat chybějící korunu při placení jízdenky u řidiče, udělejte to.
9. cvičení: Koukněte se z nadhledu
S čím cvičení pomůže?
S perspektivou.
Zastavte se. Představte si, že se díváte na svět jako z dronu. Barák má špinavou střechu. Silnice se klikatí jako had. Lidé vypadají jako mravenečci a jsou si z výšky dost podobní. Jen každý panelák obsahuje stovky dalších příběhů se všemi radostmi i strastmi. Máňu zrovna opustil Jarda, Háňa vylila polévku, Ctiborovi už zase protéká záchod.
Jak velký je váš problém teď?
Naše modrá planeta je takové smítko ve vesmíru. Přesto tu my, mravenečci, tvoříme nějaké státy, byrokracii a obrovské továrny na konzervy, a do toho se tváříme, že je to všechno strašně důležité.
Edgar D. Mitchell byl šestým člověkem na měsíci. Stal se tedy jedním z prvních lidí, který si „pohled zvrchu“ zažil na vlastní kůži. Napsal:
„Ve vesmíru okamžitě rozvinete své globální vědomí, orientaci na lidi a velkou nespokojenost s aktuálním stavem světa spolu s nutkáním s tím něco udělat. Odsud z Měsíce vypadá mezinárodní politika tak malicherně. Máte chuť chytit politika za límec, vytáhnout ho sem o čtvrt milionu mil nahoru a říct mu: Jen se na to podívej, blbečku.“
Výzva:
Podívejte se na váš problém z nadhledu. Když vám to nepůjde, čas od času si zajděte do planetária nebo se koukněte na hvězdy.
10. cvičení: projděte se
S čím cvičení pomůže?
Budete jako noví. Probudíte tělo, okysličíte mozek a budete mít chvilku sami pro sebe.
Chtěli jsme toto náročnější téma zakončit něčím odlehčeným a příjemným.
Seneca radí, že: „bychom se měli chvíli toulat po venku, abychom vyživili a osvěžili naši mysl čistým vzduchem a hlubokým dýcháním.“
V průběhu věků všemožní umělci, filozofové, vědci a tak dále měli jedno společné: rádi chodili pravidelně na procházky.
Tak jednou pravil Nietzsche: „Pouze nápady získané při chůzi mají nějakou cenu“ [14]
Výzva:
Každý den se alespoň na chvilku projděte venku na čerstvém vzduchu.
závěr
Nezapomeňte, že nejde o teorii. Stokrát si můžete číst o správném provedení kliku, ale dokud se skutečně nezkusíte zvednou ze země, svaly vám nenarostou.
Pokud začnete trénovat nejen tělo, ale i mysl, budete den ode dne silnější a postupně se zdokonalíte v něčem moc pěkném, co by moderní příznivci stoické filozofie nazvali „The art of living“ (v překladu: „umění žít“). O to tu přeci ve výsledku jde, ne?
Níže si můžete znovu prohlédnout výčet všech stoických cvičení a dalších kapitol článku. Nám už nezbývá nic jiného, než vám popřát hodně štěstí.
Vlastně ne. Nenecháme vás v tom samotné. Na Facebooku a Instagramu již brzy zahájíme měsíční stoickou výzvu, které se, doufáme, zúčastníte společně s námi! Budeme vás včas informovat.
Zatím nám dejte v komentářích vědět, jak se vám článek líbil.
Rekapitulace
Zdenka & Honza
Ahoj, vítáme vás na stránkách, které jsme založili pro nás a všechny nadšence, kteří chtějí aktivně tvořit („modelovat“) svou vlastní cestu. Optimalizovat své zdraví, mysl přepnout na growth mindset a žít život tak, aby se sebou byli spokojení. Již několik let se vzděláváme v oblasti osobního rozvoje, psychologie, filozofie a aktuálních vědeckých novinek ze světa udržitelného a komplexního přístupu k fitness a stravě: jak mít zdravé funkční tělo do vysokého věku. Snažíme se dávat hodnotu do všeho, co děláme. Baví nás to.
zdroje
Knihy:
[1] Epiktétos: Rukojeť, Rozpravy
[2] Marcus Aurelius: Hovory k sobě
[3] Seneca: Výbor z listů Luciliovi
[4] Ryan Holiday: Daily Stoic
[5] Ryan Holiday: Překážka je příležitost
[6] Tim Ferris: Nástroje titánů
[7] Robin Sharma: The 5 AM Club: Own Your Morning. Elevate Your Life.
[8] Massimo Pigliuci: How to be a Stoic
[9] Robert Greene: The Laws of Human Nature
[10] William B. Irwine: Jak žít dobrý život: Starověké umění stoické radosti
[11] Jordan B. Peterson: 12 pravidel pro život
Články:
[12] What Is Stoicism? A Definition & 9 Stoic Exercises To Get You Started (Daily Stoic)
[13] 6 Stoic Rituals That Will Make You Happy (Daily Stoic)
[14] Here’s How To Have Your Best Week Ever: 7 Practices From The Stoics (Daily Stoic)
[15] 4 Tools To Practice Stoicism In These Uncertain Times (Medium)
[16] Stoicism for Modern Stresses: 5 Lessons from Cato (Tim Ferris blog)
[17] This Is How To Be Productive: 4 Secrets From The Stoics (Bakadesuo)
Videa:
[18] Tim Ferris at Google IO Ignite: Practical Pessimism
[19] Tim Ferris: How to Apply Stoic Philosophy to Your Life
[20] Ryan Holiday: 7 Ways Marcus Aurelius Will Help You Journal Like A Pro
Tento příspěvek má 17 komentářů
Krásně zpracovaný článek! Stoicismu se věnuju už nějakou dobu a občas mi dělá problém si všechno srovnat do hlavy a integrovat. Tady bylo vše popsáno velice srozumitelně, hodně cením i ty příklady a cvičení. Přeju hodně úspěchu s blogem!
Děkujeme za krásný komentář, jsme moc rádi, že se článek líbil! Snažili jme se jej zpracovat co nejpřehledněji. Také nás těší, že nacházíme další nadšence do stoicismu! 🙂
Moc povedený článek, respekt!
Mockrát děkujeme! 🙂
Dobrý podvečer,
vytvořený článek je velmi vhodnou branou, kterou vstoupit do města plné stoiků. Opravdu se za krátkou dobu dá pročíst a zapsat si pár bodů do zápisníku. Jsem vděčný za to, že jsem na vaše dílo narazil.
Pokud na vás mohu mít otázku, tak bych rád rozvinul téma „spravedlnost“.
Jak trénovat svou mysl na správná rozhodnutí? Myslíme si, že se rozhodneme správně, ale v konečném důsledku tomu tak není. Následuje pak sebereflexe a vyhodnocení? Tím nabudeme moudrosti a moudrost pak vede v podobných případech naše rozhodnutí ve správnou věc?
S pozdravem,
No teda! Jsem právě trochu v pr~li a hrozně na sebe nas~ná, že jsem dopustila, že jsem tam kde právě jsem. Úplnou náhodou jsem narazila na váš blog a zrovna na tenhle článek. Sice si ho budu muset ještě párkrát přečíst… ale vím, že už nic dalšího hledat nemusím. Díky moc za vaši práci.
My moc děkujeme a držíme palce na Vaší cestě. 🙂
Skvělé. Děkuji.
My děkujeme. 🙂
Jsem velice pozitivně překvapená. Náhodně jsem objevila. Propojení stoiků do 21. století takhle krásně, jasně a srozumitelně, to teda koukám… respekt!
Děkujeme za krásný komentář, jsme moc rádi, že se článek líbil! 🙂
Ahoj! Děkuji za článek. Vlastně jsem zjistila, že jsem převážně stoik (ještě to bude chtít trochu vypilovat).
Psala jsem si zápisky(trochu psycho..). Dostaly se do rukou mého již zletilého syna a nesetkala jsem se vůbec s žádným pochopením. Asi chyba ve výchově. Hrabat se druhým v soukromých věcech se nemá… 🙂 .
Zdravím všechny, kteří se vydali stoickou cestou. Čím nás bude víc, tím bude na světě lépe.
Ahoj Vladiano! 🙂 Děkujeme za milý komentář. Teda, to si taky neumíme představit, že by si někdo přečetl naše soukromé zápisky. Ty ty ty, mladíku! Mějte se krásně, ať se Vám daří ve stoické cestě i nadále.
Dekuji. Dekuji. Dekuji…z celeho srdce.
Také děkujeme z celého srdce za krásný komentář. Vážíme si toho 🙂
Perfektní článek, jsem ráda, že některá cvičení dělám intuitivně už léta. A jiné si musím ještě vzít za své. Děkuji….Amor fati ! Nádhera
Milá Jarko, mockrát děkujeme za milý komentář, pohladil po duši 🙂 Také si některá stoická moudra musíme neustále připomínat… člověk na ně v tom každodenním shonu často zapomene. Ať se Vám daří!