Naprostá zodpovědnost: Jak být pánem svého života
15 minut čtení
Smysl, který nám život poskytuje, je přímo úměrný míře odpovědnosti, kterou se na sebe rozhodneme vzít.
Co se v článku dozvíte?
Přijetí naprosté zodpovědnosti je jeden z nejdůležitějších kroků, které každému pomohou dostat život více pod kontrolu. Jeho podniknutím přestáváme být pouhými otroky událostí a stáváme se pány svého života.
Co přijetí naprosté zodpovědnosti znamená?
- Opuštění mentality oběti.
- Uvědomění, že události nikdy nemáme plně pod kontrolou. Pod kontrolou máme pouze to, jak na ně budeme reagovat.
- Změnu přístupu k těžkým situacím. Bereme je jako příležitost k růstu a budování silného charakteru.
- Pochopení, že tam, kde jsme teď, jsme se dostali svými vlastními volbami. Jen my můžeme ovlivnit, kam se náš život bude ubírat dál.
- Že stěžování si je k ničemu.
Zajímá vás problematika více do hloubky a chcete se dozvědět tipy od světově uznávaných osobností? Pokračujte dál.
Záměr projektu modeltheway.co je mimo jiné formulovat myšlenky, které považujeme na cestě k lepší verzi nás samotných za důležité. Zpracovali jsme proto pohled současných významných osobností na zdánlivě nepřitažlivé téma „zodpovědnost“.
Zajímavé je, že i přes jejich diametrálně odlišná zázemí a odbornost se jejich názory na tuto problematiku velmi podobají.
Studovali jsme přístup kanadského klinického psychologa a intelektuála Jordana B. Petersona na základě jeho přednášek a knihy 12 pravidel pro život. Indického mystika a filantropa Sadhguruho, který téma zodpovědnosti detailně rozebírá v knize Vnitřní inženýrství, ale také amerického NAVY SEAL vojáka Jocko Willinka, autora bestselleru Krajní zodpovědnost týkající se převážně leadershipu.
Myšlenka naprosté zodpovědnosti se může zdát drsná. Mnoha lidem se nelíbí, protože nepřevzít zodpovědnost a setrvat ve stavu ignorace a obviňování všeho ostatního kromě nás samotných je jednodušší. Jak se však ukázalo z rozhovorů s Petersonem, mnoho lidí naopak touží po převzetí odpovědnosti za svůj život. Chtějí, aby si před ně někdo stoupl, zatřásl s nimi a zakřičel jim do obličeje: „Tak už se seber!“
Sadhguru výstižně vysvětluje význam zodpovědnosti na anglickém slovíčku responsibility (odpovědnost). Skládá se totiž z respond (odpovědět) a ability (schopnost). Neboli schopnost vědomě odpovídat na okolní svět.
Události nikdy nemáme plně pod kontrolou. Pod kontrolou však máme to, jak na ně budeme reagovat.
Zodpovědnost neznamená, že na svá bedra vezmeme břemena celé rodiny či dokonce celého světa. Znamená, že vědomě zvolíme, jak se svou situací naložíme, a nepojedeme pouze na autopilota.
Když převezmeme zodpovědnost, přestaneme se dívat na okolí jako na padoucha, který může za všechny naše problémy, a místo toho se začneme ptát: Jak jsme se sem dostali? Co můžeme kontrolovat my? Co můžeme udělat, abychom situaci změnili k lepšímu?
Abychom zdůraznili význam naprosté zodpovědnosti, představíme její odstrašující protějšek – tzv. mentalitu oběti.
Mentalita oběti? Co to je?
Určitě všichni znáte člověka, proti kterému se spikl celý svět a vše špatné se děje jen jemu. On má tak zatracenou smůlu. Jistě nám také dáte za pravdu, že jeho přítomnost může být ubíjející.
Tito lidé většinou touží po tom, aby je někdo politoval. Najdou se i tací, kteří je budou litovat rádi.
K zamyšlení: Lidé, kteří rádi pomáhají ostatním či dokonce mají potřebu někoho „zachraňovat“, by se rovněž měli mít na pozoru, aby se zájmy ostatních nedostaly do popředí před jejich vlastními. Takové potlačování sebe sama je z dlouhodobého hlediska velmi zhoubné a neprospívá ani jedné straně – ani pomáhajícímu, ani pomáhanému, který tak nepřebírá zodpovědnost do vlastních rukou a v obou pak může plíživě vzrůstat zášť, zatrpklost, třeba i vztek.
Jedno je jasné. Zavřít se do mentálního vězení jako oběť a utápět se ve vlastní smůle a neschopnosti je jednoduché a mnohdy i návykové, protože přináší jistou formu úlevy a denní dávku pozornosti od ostatních. Rozhodně však nepůsobí člověku, který se takto trápí, nic pozitivního a nepomůže mu se z bezmocných stavů dostat.
Stručně, mentalita oběti se projevuje například těmito myšlenkami:
- Svět je krutý a hraje proti nám. Lidé jsou zlí, nezajímají se o nás, jsou sobečtí nebo lžou.
- Každé úsilí zlepšit naši situaci selže, takže nedává smysl se o to ani pokoušet. Vždycky najdeme důvod, proč něco nemůže fungovat.
- Přístup k životu máme převážně negativní a negativitu rozšiřujeme i do svého okolí.
- Máme nutkání si pořád na něco nebo na někoho stěžovat.
- Překážku v životě považujeme za potvrzení, že zase zrovna my máme smůlu, a zbavujeme se tak odpovědnosti za projevení jakékoliv snahy ji překonat.
- Když se někomu daří, je to proto, že má štěstí, dobré geny, konexe, peníze a všechno ostatní, co my bohužel nikdy mít nebudeme. Nechceme si připustit fakt, že vliv, konexe a pozornost se musí zasloužit. Vybudování si respektu chvíli trvá. Nebo že když se člověk k sobě chová hrozně, ani „dobré geny“ ho nezachrání.
Mentalita oběti může vést k sabotáži vlastní osobnosti. Promlouváme k sobě v negativním světle a nechce se nám ani věřit, že bychom si zasloužili něco lepšího. Nebo v to možná věříme, ale stejně nezačneme věci dělat jinak. Raději si postěžujeme a budeme smutní nebo naštvaní. Nepřebíráme odpovědnost za své (ne)činy.
Lidé s mentalitou oběti mohou zažívat mnoho nepříjemných pocitů, jako například:
- Frustraci nebo naštvanost, protože všechno je pořád špatně.
- Bezmoc z přesvědčení, že se jejich situace nikdy nezmění.
- Zranění z pocitu, že se o ně jejich blízcí a další lidé dostatečně nezajímají.
- Zatrpklost.
- Závist, když vidí, že se někomu v životě daří.
Nešťastnému člověku může dočasné propadnutí mentalitě oběti přinášet pocit bezpečí a klidu, na rozdíl od nejistoty, se kterou se mnohdy nevyhnutelně pojí přijetí naprosté zodpovědnosti. Krátkodobé přikrytí se touto bezpečnostní dečkou, než bude člověk připraven znovu vyrazit do světa a čelit obtížím, proto může být dokonce potřebné.
Setrvání v mentalitě oběti po delší dobu však může způsobit propadnutí pocitu úzkosti, osamělosti, depresím či bezmoci, protože člověk odevzdal svůj osud do rukou okolností, které jsou neovlivnitelné (nemá nad nimi moc – je tedy „bez mocný“).
Nabídnete-li pomocnou ruku člověku, který žije v mentalitě oběti, většinou se stane, že vás poučí o dalších problémech a důvodech, proč je jeho situace bezvýchodná. Jeho sklenice bude vždy poloprázdná.
Těžké věci se v životě stávají a mnohdy nejsou fér. Jak říká Rocky ve videu: „Svět není jen samý slunce a duha“. Pokud se nám nepříjemné situace opakují, můžeme sklouznout k mentalitě oběti a začít se litovat. Tím se ale zbavíme možnosti smysluplně reagovat a hledat praktické řešení naší situace, což ve výsledku nejvíce škodí stejně nám samotným.
K zamyšlení: situace, které se nám opakují, stojí za důkladné a hluboké zvážení. Co nám říkají o nás samotných? Jaké lekce se nám snaží dát, ale my jsme se je stále nenaučili?
Život může být krutý, proto pokud máme to štěstí a zrovna se nám daří, jsme zdraví, máme střechu nad hlavou a co jíst, měli bychom umět být vděční.
„Zatrpklost, vztek a závist jsou jedy, které pijeme my a čekáme, že otrávíme někoho jiného.“ (Sadhguru)
„Myšlenka, že vaše problémy nejsou fér a měly by být vyřešeny za vás, je přitažlivá, protože pak pro vás nezbývá nic, co byste mohli udělat – kromě stěžování si. Na druhou stranu je strašná právě z toho důvodu, že nezbývá nic, co byste udělat mohli. Složitost celé situace nebo překážka může být ukazatel směru. Směru, kterým se máme vydat, abychom se stali lepšími.“ (Peterson)
Zodpovědnost: protilátka proti mentalitě oběti
Základní předpoklad pro vymanění se z mentality oběti je jednoduchý: chtít. Hodně lidí nechce. Jak jsme již zmínili, je náročnější čelit skutečnosti a hledat východisko, než si pouze stěžovat nebo se nechat litovat.
Obviňování celého světa za náš těžký život je pohodlné, protože si tím ospravedlňujeme své nicnedělání. Zůstáváme tak v komfortní zóně, i když si na ni neustále stěžujeme. Pokud se z ní nebudeme chtít čas od času posunout dál, nikdy nebudeme spokojení.
„Smysl, který nám život poskytuje, je přímo úměrný míře odpovědnosti, kterou se na sebe rozhodneme vzít.“ (Peterson)
Kdo je tedy zodpovědný za osobnosti, kterými jsme dnes? Naše geny? Rodiče? Učitelé? Šéfové? Vláda?
V článku o growth mindsetu jsme zdůraznili, že na svět nepřicházíme jako čistý list papíru. Není také pochyb, že prostředí a výchova významně ovlivňují náš start do života a programují celé naše vnímání světa.
Jenže nyní už nejsme malé, bezbranné děti, kterým nezbývá nic jiného, než důvěřovat lidem ve svém okolí a v to, že o ně bude dobře postaráno. Jako osobnosti jsme nesmírně tvarovatelní a pokud přijmeme fakt, že my jsme ti, kdo tvoří svou vlastní realitu, nic nám nebrání chopit se kormidla.
Příběh, který nám povídal pán na Svatojakubské pouti do Santiaga de Compostela:
Ze zápisníku: Ráno, když jsem si chystal věci na cestu v Albergue de Peregrinos v Portu, dal jsem se do řeči se starším pánem z Kanady. Hned jsem dostal první rady, jak předejít puchýřům, ale také první moudrosti do života. Tento pán mi povídal příběh o tom, jak se s partou kamarádů plavil přes Atlantský oceán: „Jednou v noci přišla ohromná bouře a celé osmičlenné posádce šlo o život. Stáhli jsme plachty a ve strachu doufali, že bude brzy po všem. Jeden z mořeplavců, aby uklidnil zbytek posádky, prohlásil: „Jediná věc, kterou můžeme v tento okamžik kontrolovat, je naše plachetnice. S oceánem nemůžeme dělat absolutně nic.“ V ten moment jsem šel v klidu spát“, řekl pán s úsměvem.
Každý den, když vycházíme z našich domovů, můžeme kontrolovat pouze naši plachetnici – tělo, mysl a naši energii. S okolním světem (oceánem) nic moc nezmůžeme. Je proto zbytečné trápit se věcmi, které nemůžeme nijak ovlivnit.
Je důležité si uvědomit, že my sami jsme odpovědní za vše, co jsme, ale i za vše, co nejsme! Za vše, co se nám přihodí, ale i za to, co se nám nepřihodí.
Často jsme prostě a jednoduše nepodnikli ty správné kroky, aby se nám začaly dít věci, které si přejeme. Taková je realita. Můžeme být smutní, nebo za to převzít zodpovědnost.
Zodpovědnost je svoboda. Reaktivita je zotročení.
Vzpomeňte si na situaci, kdy jste naposledy reagovali v afektu, ve vzteku, rozzuření. Většinou se situace, konflikt nebo argument ještě zhorší. Nehledáme řešení, ale kompulzivní reakcí spíše jen prohloubíme problém, a ještě si znepřátelíme okolí.
Účinnější je převzít zodpovědnost, smířit se s tím, že jsme my nebo naši blízcí chybovali a hledat cestu, jak situaci vylepšit. Ušetříme si spoustu nervů a prodloužíme si život. Vztek, bezmoc a zuřivost zaplavují náš systém stresovými hormony, které potlačují fungování imunitního systému a setrváváním v těchto emocích dlouhodobě škodíme našemu zdraví. Vizte náš článek: Ultimátní návod, jak posílit imunitu.
Život je nefér
Začneme zlehka. Podívejte se na rostliny. Hnojíme je výkaly a jen si přičichněte, jak krásně voní růžičky. Jinak řečeno: Ty největší sračky, co se nám stanou, mohou dopomoct k našemu vykvetení.
Spousta lidí neustále přemílá, jak je život nefér, nic se jim nedaří a nikdy nedostanou šanci. Možná je to dokonce pravda.
Ty nejhorší události však mohou být významným zdrojem moudrosti, pokud je přijmeme tak, jak se staly, a vědomě konáme. Všechny zážitky, ať již ty dobré nebo špatné, nás utvářejí. Můžeme díky nim vyrůst a naše zkušenosti předávat dál.
Vzpomeňte si na některé světově uznávané osobnosti, kterým se staly strašné věci, jako například Nelson Mandela, který strávil 27 let ve vězení za boj proti apartheidu nebo Viktor Frankl, který přežil koncentrační tábory.
Oba se podívali do tváře tak hluboké nespravedlnosti a lidské krutosti, že kdyby se stáhli do mentality oběti a celý zbytek života strávili v nenávisti, nikdo by se jim nedivil. Oni však akceptovali svůj život včetně všech hrůz, kterým byli nuceni čelit, a díky tomu se stali osobnostmi tak silnými, že jejich myšlenky budou obohacovat svět ještě po mnoho generací, naplňovat nás nadějí a vírou v dobro a sílu lidského ducha.
„Ta největší překážka může být stupínek k osobnímu rozvoji. Záleží jen na nás, jakou perspektivu si zvolíme.“ (Sadhguru)
Chovejme se k sobě jako k někomu, za koho jsme zodpovědní
Hypoteticky: Kdybyste dostali sami sebe do péče, nestarali byste se o sebe lépe? Nedávali byste si pozor, abyste se stravovali kvalitně, chodili do přírody, příliš se netrápili a cítili lásku, přijetí a podporu?
Často se najdeme v situaci, kdy nám intuice našeptává, že bychom měli riskovat, ale nakonec stejně nic neuděláme. Jaký je důsledek? Věci, které jsme měli udělat a neudělali, nás začnou strašit. Narůstají, zatímco naše osobnost bude slábne.
Zkuste se někoho z vašich blízkých zeptat, co by měli dělat, aby vedli lepší život. Každý vám dokonale odpoví. Starat se o své tělo, cvičit, jíst zdravě, číst, učit se, najít si lepší práci… Proč tedy všichni víme, co dělat, ale neděláme to?
Proč nevěříme, že si zasloužíme mít se lépe, když je to v našich rukou?
Zameťme si před vlastním prahem
Slovy Petersona, měli bychom se: „dostat na cestu, která bude smysluplná. Naučit se disciplínu, zodpovědnost, dát si dohromady své zdraví, návyky, vymyslet si rutinu, kterou budeme dodržovat, ustlat si postel, uklidit si v pokoji a napravit věci, které jsou možné napravit. Utužit vztahy s nejbližšími a zbytečně nezhoršovat věci kolem nás. Když se každé rozhodnutí bude odvíjet směrem k lepší verzi nás samotných, budeme neskutečně růst. Vše začíná malým krůčkem.
Mnoho z nás dělá spoustu věcí, které víme, že bychom dělat neměli. Moc dobře víme, na čem bychom měli zapracovat. Začněte říkat pravdu. Pravdu sami sobě i okolí.
Nebuďte oběť! Dejte se dohromady, víte, jak na to. Překročte své utrpení. Zkuste být hrdinou.“ (Peterson)
Zkrátka, začněme od úplných základů, které musí být pevné, aby celá budova byla stabilní. Čím kvalitnější, hlubší a poctivější jsou základy, tím výše můžeme stavět.
Závěr
Uvědomění, že za tvoření vlastní reality jsme zodpovědní jen my sami, je mnohdy těžké, ale nezbytné a velmi pozitivní. Vymaníme se z pozice otroků událostí a začneme sami určovat směr své plachetnice, a to i za těch nejtěžších okolností.
Pocit naplnění získáme pouze pokud se nebudeme bát dělat náročné věci a věci, kterých se bojíme. Protože kde je náš strach, tam je náš úkol. Stačí malinká výzva každý den a náš svět se postupně promění. Jak říká jedno skautské heslo: „Buď lepší dnes než včera.“ Však vy víte, co máte dělat.
Věnujte sami sobě péči, učte se o sobě a pokuste se žít v souladu se sebou, protože toho ve vás dřímá daleko více, než si možná nyní myslíte.
Pošlete se do světa. Staňte se osobnostmi, kterými se chcete stát, pak se vraťte a podělte se se společností i vašimi blízkými o poklad, který jste objevili.
Taková je cesta archetypu hrdiny.
Zdenka & Honza
Ahoj, vítáme vás na stránkách, které jsme založili pro nás a všechny nadšence, kteří chtějí aktivně tvořit („modelovat“) svou vlastní cestu. Optimalizovat své zdraví, mysl přepnout na growth mindset a žít život tak, aby se sebou byli spokojení. Již několik let se vzděláváme v oblasti osobního rozvoje, psychologie, filozofie a aktuálních vědeckých novinek ze světa udržitelného a komplexního přístupu k fitness a stravě: jak mít zdravé funkční tělo do vysokého věku. Snažíme se dávat hodnotu do všeho, co děláme. Baví nás to.
zdroje
Kniha Jordana B. Petersona: 12 pravidel pro život
Kniha Sadhguruho: Vnitřní inženýrství
Kniha Jocka Willinka a Leifa Babina: Krajní zodpovědnost
YouTube video: Abandoning a Victim Mentality | Tom Bilyeu on London Real
YouTube video: Response + Ability | Sadhguru speech at „Youth and Truth“
YouTube video: Jordan Peterson – Life is suffering, so get your act together!
YouTube video: Taking responsibility – Jocko Willink and Jordan Peterson
YouTube video: Jordan Peterson: The victim mentality
YouTube video: Jordan Peterson: Cure for Victimhood
YouTube video: Sadhguru on Impact Theory
Článek: How to Identify and Deal with Victim Mentality
Článek: The victim mentality is the root of most of our problems
Tento příspěvek má 5 komentářů
Moc děkuji,právě dnes jsem si nutně potřebovala tohle přečíst a poslechnout.
Moc Vám děkujeme za krásný komentář, budeme se i nadále snažit pomáhat. 🙂
Pěkně napsáno!
Moc děkujeme. 🙂
Pingback: Falešný smysl života? - článek a audio od modeltheway.co