Člověče, kam spěcháš? Dovol si občas zpomalit
18 minut pomalého čtení
Příroda nikdy nespěchá, a přesto je vše splněno.
Obsah článku
V dnešní uspěchané době by rád zpomalil asi každý. Nestíháme pečovat o své tělo, natož pak o duši nebo o šuplíky v obýváku. Konverzace s přáteli? Nemám čas, pracuji!
Informace se na nás hrnou ze všech stran, většinou ty negativní a úzkost vyvolávající zprávy, které nás udržují ve střehu a stavu „napjatosti“ i v okamžicích, kdy se nám to opravdu nehodí.
V druhé linii se na nás s pohrabáči a sekyrkami valí ukázky toho, jak bychom měli žít, kolik peněz vydělávat, kolik zemí procestovat, jak bychom měli vypadat a dokonce i toho, co bychom si měli myslet.
Jak to všechno stíhat? A proč vůbec?!
Chtě nechtě se občas přistihneme, jak se s někým srovnáváme a nejsme u toho na sebe zrovna nejmilejší. Ať už si přejeme dělat cokoliv, během okamžiku můžeme narazit na někoho, kdo je „lepší“.
À la carte: imposter syndrom si dáte?
Tohle srovnávání se v podstatě na globální úrovni nás připravuje o neopakovatelné každodenní okamžiky a maličkosti, které nám mohou unikat kdykoli jen klikneme na ikonku našeho oblíbeného zdroje informací a nekonečných možností, ale i když se zapleteme v síti vlastních negativních myšlenek.
Právě v době, kdy odložíme jakákoliv zařízení, ponoříme se do přítomnosti a věnujeme plnou pozornost okolí a našim blízkým, se kvalita prožitku dostane na úplně novou úroveň. Čas plyne jinak, a my se sytíme namísto strádání. Vnímáme detaily, chutě, vůně, a třeba se i necháme ohromit velkolepostí celého bytí.
Najednou je všechno na světě v pořádku, přesně tak, jak to má být.
NECHAT VĚCI PLYNOUT, WU-WEI
Wu-wei je jedním ze základních principů taoistické filozofie. Znamená „nekonání“, nenucenou akci nebo jinými slovy „nechat věci plynout a věřit procesu života“. Mohli bychom ho s nadsázkou přirovnat k českému „netlač na pilu“; nepřináší to dobré výsledky ani v lese, ani na rande.
Všechno má svůj čas. Podle Starého mistra, jak se v českých překladech označuje Lao-c, můžeme nalézat inspiraci v přírodě, která „nikdy nespěchá, a přesto je vše splněno“.
Nečekáme, že když zasadíme jabloň, za měsíc budeme péct štrůdl. Rozumíme, že strom svým tempem roste a plody zrají, že vyšší inteligence přesně ví, co dělat. Když do ní nadmíru zasahujeme, procesu neprospíváme.
Proč tedy chceme všechno hned?
Wu-wei neznamená, že jsme pasivní, nic neděláme a očekáváme výsledky
Znamená, že se necháváme vést proudem života, ale sami stáčíme plachtu podle toho, kam se chceme podívat. Když potřebujeme vydat úsilí, pak v pravou chvíli, tak, aby vyplynulo přirozeně a nenuceně. Nepádlujeme proti proudu jako diví, ani se tvrdošíjně nedržíme kamene, dokud nepadneme vyčerpáním.
Dává nám naději, že se opravdu můžeme uvolnit a pustit kontrolu, a přesto se věci budou vyvíjet pro nás ve výsledku dobře.
Když zasadíme semínko (vytyčíme si záměr), podporujeme ho v růstu v souladu s tím, co je pro něj přirozené, ale nesnažíme mikromanagovat každý okamžik. Nadměrným zaléváním nebo kontrolováním, co se s ním děje právě teď, růst neurychlíme, naopak jej můžeme zmařit.
Zůstaneme-li otevření vůči přirozenému řádu vesmíru, rytmu přírody a světa kolem nás, nezůstane nic, co by nebylo vykonáno (kromě daňového přiznání a tak, na to pozor).
Kdo se soustřeďuje na vzdělání, den ze dne si více osvojuje,
kdo se soustřeďuje na Tao, den ze dne se více oprošťuje.
Postupným oprošťováním dospíváme nakonec k nejednání.
Nejednáme-li, nezůstává nic, co nebylo vykonáno.
Svět lze získat jen trvalým nevměšováním.
Kdo se vměšuje, nikdy nemůže získat svět. (Lao-c‘, Tao-Te-ťing : O tao a ctnosti, kapitola 48)
Jednáme-li ze srdce a pravdivě, celá existence se spojí, abychom uspěli.
VÍCE AKTIVIT A ZÁŽITKŮ, VÍCE NAPLNĚNÍ?
Když spěcháme a snažíme se toho stihnout co nejvíc, obvykle za to platíme nějakou cenu. Třeba to odnese odfláknutá konverzace, kvalita naší práce, z rychle prolétnuté knihy nic neumíme, zážitek zapomeneme.
Můžeme být zaneprázdněni plným rozvrhem, ale přesto mít pocit, že nežijeme.
Stíhat více obvykle znamená, že musíme zrychlit, a tím i slevit z kvality našich prožitků. Pak je vhodné položit si otázku, zda je pro nás hodnotnější mít více „meh“ a „ale jo, dobrý“, anebo jedno „wow“.
-
- Deset „meh“ známostí, nebo jedna „wow“?
- Deset známých, nebo jeden pravý přítel?
- Deset proběhnutých muzeí, nebo jedno prohlédnuté pořádně?
- Deset nakousnutých témat, anebo jedno probrané do hloubky?
- Více cviků provedených laxně, nebo méně, ale soustředěně a poctivě?
Zaneprázdněnost se v dnešní době příliš často oslavuje bez ohledu na její skutečnou efektivitu. A tak dál a dál, jako moderní Sysifové, tlačíme do kopce šutry, prostě abychom je tlačili. Přitom my opravdu nemusíme dělat nutně všechno.
Takto radí například náš stoický oblíbenec Marcus Aurelius v reakci na slova Démokritova.
„Nekonej mnoho věcí, chceš-li žít radostně!“ radí Démokritos.
Není-li pak lepší konat jenom nezbytné a jen to, co a jak ti přikazuje rozum bytosti od přírody společenské? Pak se totiž dostaví nejen radost ze správné činnosti, nýbrž i z omezení činnosti. Neboť většina našich řečí i skutků není nutná: jestliže je vyloučíme, budeme mít více volna a méně neklidu.
Proto je také nutné při každé jednotlivosti si připomínat: Nenáleží snad tohle k věcem zbytečným? Ale je nutné vyloučit nejenom zbytečné činy, ale i představy; neboť pak jim nepůjdou vzápětí ani zbytečné činy. (Marcus Aurelius, Hovory k sobě)
Dovolená na výkon
Když lovíme zážitky a přejíždíme z jedné fotogenické lokality na druhou podle natřískaného itineráře, uvidíme hodně míst, ale nepoznáme ani jedno. Kolikrát se zastavíme, abychom na sebe nechali dýchnout jejich atmosféru, popovídali si s místními anebo si všimli maličkostí, které tvoří život?
Připravujeme se o spontaneitu, vroucnost, o poznání něčeho, co bychom vymyslet ani naplánovat nedokázali. Nedej Bože, abychom třeba objevili místo, o kterém na žádném blogu nepsali! Zážitky pro nás budou méně uspokojující, protože je jedeme na výkon a ne na to, abychom je skutečně prožili.
Když si dovolíme vnímat všemi smysly, chodit, potit se, fascinovaně hledět, vychutnávat, milovat a zkrátka být, odneseme si vzpomínky na celý život, byť toho kvantitativně navštívíme třeba méně.
ZPOMALÍM, AŽ BUDU MíT VŠE HOTOVO!
Eh… a kdy že to konečně bude?
Zpomalení není jednoduché. Paradoxně bývá daleko náročnější než akcelerace a fungování na výkon, protože od brzdy nás odtahuje hned několik pořádně magnetizujících sil. A zdaleka ne všechny jsou apriorně „špatné“. Posuďte sami.
Členové hnutí "makej, voe"
- Tlak společnosti, která oceňuje rychlost, výkon, kvantitu a výsledky, růst růstu, počty shlédnutí, uběhnutých kilometrů…
- FOMO („fear of missing out“, nebo také strach z toho, že nám něco unikne), protože žijeme ve vzrušující době, kde možnosti jsou téměř nekonečné. S tím souvisí i paralýza z převýběru, aneb když možnosti jsou téměř nekonečné, co mám teda dělat?
- Perfektní životy ostatních podle sociálních sítí.
- Možnost srovnávat se s lidmi nejen v našem okolí, ale v podstatě na globální úrovni.
- Naše vlastní touha po seberealizaci.
- Snaha dobře zabezpečit sebe a rodinu.
- Nejistota, obavy z budoucnosti.
- …
Nechceme se však připravit o radost ze života, ani o zdraví, ani se dostat do bodu, kdy staneme na vrcholku žebříku a zjistíme, že byl celou dobu opřený o špatnou zeď.
Kdy tedy zpomalíme? No, až si to dovolíme! Protože hotovo nebude nikdy. I kdybychom si splnili jeden velký cíl, vždy budeme nacházet další a další… a ona slibovaná pauza na žití zůstane v nedohlednu.
Největší ze všech bláznovství je obětovat své zdraví
Artur Schopenhauer už v 19. století upozorňoval, že tempo tzv. industriálního života působí negativně na lidskou pohodu. Co by asi říkal na zrychlenou dobu digitální? Narůstající statistiky duševních onemocnění mluví samy za sebe. Lidé se necítí dobře, lidé se trápí.
Ve své knize Životní moudrost píše, že zatímco jsme zaneprázdněni honbou za svými cíli a tužbami, ve výsledku se cítíme vyhořele a mizerně.
„Největší ze všech bláznovství je obětovat své zdraví, ať je to pro cokoli, pro výdělek, postup, učenost, slávu, nemluvě o rozkoši a prchavých požitcích: spíš by člověk měl dávat zdraví přednost přede vším ostatním.“ (A. Schopenhauer, Životní moudrost)
Máme sice všeho víc, ale přicházíme o to nejcennější – klid v duši a zdraví.
Když je člověku zle, pomůže setřást ze sebe všechny zbytečnosti a navrátit se k základům. Zpomalit, naslouchat sobě a své cestě, dobře se starat o tělo, rozvíjet vztahy s podporujícími lidmi. Chtít méně, kupovat méně, zanášet sebe a svou mysl méně.
Pokusit se vnímat i temné noci duše jako učitele a ukazatele směru. Právě ony mohou naši zkušenost prohloubit ještě více než chvilky radosti.
Vzpomněl jsem těch, kterým osud dodal lesku ve chvíli, kdy je trýznil. (Seneca, Výbor z listů Luciliovi)
Inspirace, nové nápady, souvislosti
Kdy vám naposledy do hlavy přišel nějaký skvělý nápad? S největší pravděpodobností v době, kdy jste se o žádný takový nesnažili. Prostě jste nechali přijímač otevřený, on vyčíhl příležitost a sám se pozval do vaší hlavy.
Mozek se místy potřebuje také trošku „nudit“, aby následně mohl kreativně vytvořit řešení problémů, kterými se aktuálně zabýváme. Nikdy nevíte, kdy vás do kebule uhodí jablko spadené ze stromu.
pomalá dieta, pomalá svatba, pomalá móda...
Lidé si čím dál více uvědomují, že rychle neznamená lépe. Tak vzniká plno krásných hnutí, která fandí pomalosti, opravdovosti a skutečnému a prožívání.
Pomalá „dieta“ je skvělá nejen pro požitek z jídla, ale i pro zdraví. Pouhou minutkou zastavení, při které si dáte pár nádechů s prodlouženými výdechy a oddalujete tak okamžik, než se pustíte do obsahu talíře, dopřáváte tělu prostor, aby se usebralo do parasympatického stavu „rest and digest“.
Už jen když ucítíte vůni dobrého jídla, tělo se začne připravovat na trávení a vstřebávání živin a někdy vám to dá i fyziologicky najevo. Třeba „sbíhajícími se slinami“, zakručením v břiše nebo neovladatelným nutkáním nakukovat do trouby či pod pokličku a ověřovat, co že to tam tak pěkně voní a za jak dlouho to jako bude! A pak, když už si přeci jen to vytoužené sousto dáte, pomalu ho vychutnávejte. I jídlo může být meditací.
Pomalá svatba spočívá v tom, že si tento důležitý životní zlom neprožijete jen ve spěchu a stresu, ale vědomě si dopřejete hluboký přechodový rituál se svým partnerem za přítomnosti vašich blízkých, a přesně takto ji vnímáte. Nespěcháte. Jste. A díky tomu z ní vyjdete noví, připravení do další krásné etapy.
Pomalá móda dbá na kvalitu, původ a humánnost všech procesů, které se podílejí na tvorbě konkrétního kousku oblečení. Myslí na přírodu, vaše zdraví, ale i na lidi, kteří se tvorbou zabývají. Nutně vás dožene k tomu, abyste si onoho kousku náležitě vážili a nenakupovali pouze impulzivně.
CHCEŠ BĚŽET RYCHLEji? ZPOMAL.
A to doslova.
Každý aspirující vytrvalec ví (nebo by vědět měl), že musí nejprve běhat otravně pomalu, tak, aby se udržel v aerobní zóně 2 tepové frekvence, postupně budoval aerobní kapacitu a tím zlepšoval skutečnou vytrvalost. Pro začátečníky to většinou znamená vyjít každý malý kopeček chůzí, protože tep bude vyskakovat hodně vysoko.
Není to příjemné na ego – plno lidí vás bude předbíhat. Třeba i ta holka, která se vám líbí. Ale dokud se nevybuduje základ vytrvalosti, opravdu je efektivnější běžet pomalu.
To stejné bychom mohli aplikovat na další cíle, kde stejně jako při tom běhu začneme pomalu, postupně, menšími kopečky a kratšími vzdálenostmi. Vytrvalou konzistentní prací nakonec dosáhneme cílů, o kterých se nám ani nesnilo. Přesně tak to bude, fakt!
Před náročnějším obdobím (vysokým kopcem) zpomalíme, odpočineme si a dovolíme si načerpat energii, abychom z něj vyšli silnější, ne zedření a s potřebou regenerovat ještě další měsíc.
Dupnutí na brzdu nám dá taky prostor popřemýšlet na tím, jestli nezanedbáváme sebe nebo osoby, na kterých nám záleží, a zda má daná činnost pro naši cestu význam. Anebo ještě lépe – co na ni říká intuice? Ta se obvykle ozve jako první, ještě před tím, než vůbec stihneme něco analyzovat.
chceš lépe poznat sebe? zpomal.
„Život je zajímavý právě pro tu možnost uskutečnit nějaký sen.“
„Člověk má vždycky podmínky k tomu, aby udělal to, o čem sní.“ (Paulo Coelho, Alchymista)
Chronické odreagovávání od života
Ve spěchu a shonu se každý lehko ztratí. Po práci, obstarávání a vyřizování jsme také „vyřízeni“ a pak se jen těšíme, až budeme mít čas vydechnout.
Když za tímto účelem pravidelně volíme pouze lehkou zábavu – reality shows, seriály, hraní her a podobně, čas nám začne unikat rychleji a rychleji, a s ním možná i jiskra, kterou jsme kdysi měli. Chronické odreagování od života není zpomalení. Je jako rohlík. Zaplní vám žaludek (resp. volný čas), ale moc vás nevyživí.
Skutečné zpomalení je vědomé. Bytí v plné přítomnosti, ať už v činnosti nebo nečinnosti, soustředění, napojení, flow či rozplynutí. Jen v tomto stavu člověk může začít poznávat, kým doopravdy je. Spíše při procházce v tichosti a bez cíle než v konstantním hluku a chaosu.
Jistěže si zasloužíme odpočinek každodenního kolečka „musím“, ale také si zasloužíme věnovat se činnostem, které v nás onu jiskru rozdmýchávají, po kterých naše srdce volá, ne pouze těm, které nám ve výsledku dají možná tak témata k lehkým konverzacím. Ale je skutečně o co stát?
Proč se snažíte?
Snaha se cení, to ano. Ale proč jste si ve světě, kde je možné téměř cokoli, zvolili zrovna tohle?
Někdy přijde chvíle, kdy musíte pohlédnout do zrcadla a skutečně se snažit uvidět toho nejdůležitějšího člověka ve vašem životě. Pravdivě. Láskyplně. S porozuměním. Velice nás těší, že tu jste. Kdo jste?
Žene vás upřímný zájem? Snažíte se kvůli sobě, nebo kvůli očekávání jiných? Makáte proto, že se necítíte dost dobří? Zní vám v hlavě otravný hlásek, že musíte „držet hubu a krok“ a zkrátka nefňukat a pokračovat, protože nikdo za vás nic neudělá? Máte strach, co bude?
Možná ano, možná ne. Ať je to jakkoli, na vteřinku zastavte. Poodstupte od blábolení ega dál. Představte si všechny nálepky a podstatná jména, kterými se prezentujete lidem, nejistoty, pochybnosti a sebekritiku, jak stojí odděleně vedle vás. Podívejte se na ně. Co jsou zač? Proč tam jsou? Jisté je jen jediné – vy jimi nejste. Že?
Neexistuje nic dobrodružnějšího, než se vydat na cestu sebepoznání. Již nyní máte vše, co potřebujete. A my, když si vypůjčíme slova profesorky Hogenové, zase potřebujeme vás, abyste byli tím, kým nemůžete nebýt.
Kdo zná druhé, je chytrý;
kdo zná sebe, je moudrý.
Kdo přemáhá druhé, je silný;
kdo přemáhá sebe, je mocný.
Kdo se umí spokojit, má hojnost;
kdo dovede vytrvat, má vůli.
Kdo se neodchyluje od svého určení,
má dlouhé trvání.
Kdo se smrtí nezaniká,
má stálé trvání. (Lao-c, Tao-te-ťing : O tao a ctnosti, kapitola 33)
JAK ZPOMALIT?
Tuto kapitolu nebudeme protahovat a zásadní myšlenku, kterou jsme si zase půjčili od taoistů, prozradíme rovnou. Někdy se začnou dít věci, až když se přestaneme snažit a tlačit věci na sílu. Protože když člověk hodně tlačí, vytlačí tak akorát…
Uvolníme-li se a otevřeme své laserově zaměřené zorné pole novým možnostem, uvidíme dál, třeba až za horizont. Potom budeme i otevřenější vůči náhodám, které nás mohou postrčit do úplně jiných krajin. A třeba budou fakt hezké!
Není tomu náhodou tak, že nejzajímavější události a lidé se stejně dostali do našeho života dílem „souhry okolností“, synchronicit? Anebo jste si snad naplánovali dílčí kroky k tomu, jak potkat nejlepšího přítele nebo životní lásku?
Pojďme radikálně přijmout věci tak, jak jsou. Pak se otevřít věcem novým. A nakonec se odevzdat.
Tipy, jak zpomalit
- Zjednodušit rozvrh a naučit se říkat „ne“ věcem, které nejsou v souladu s našimi prioritami a hodnotami.
- Mít nastavené hranice pro čas strávený on-line, přistupovat vědomě k sociálním sítím.
- Trénovat mindfullness, zastavit se a zkusit si naplno prožít okamžik tady a teď s vděčností, pomalu si vychutnat dobré jídlo, hezkou konverzaci, déšť…
- Vědomě usínat (tedy nikoli u televize nebo pod vlivem alkoholu).
- Pracovat s tělem například skrze jógu, protahování, dechová cvičení…
- Trávit čas v přírodě. Existuje mnoho vědeckých studií, že trávení času v přírodě snižuje stres a úzkostlivé projevy, má doslova léčivé benefity.
- Přijmout věci tak, jak aktuálně jsou.
- Věřit v proces, protože všechno je proces.
- Věřit, že už teď máme vše. Že jsme, a to stačí.
Návod na zpomalení bohužel neexistuje, každý z nás si musí hledat cestu sám.
Pro nás je hodně těžké. Snažíme se věci přijímat, trošku více pouštět kontrolu a věřit, ale stejně se často vracíme k pochybnostem a začneme na tu pilu tlačit. Je to proces. Proto tento článek posíláme do prostoru – stejně tak vám, jako nám.
Náš tip: Kde se nejvíce daří zpomalit nám?
Prozradíme vám jeden z důvodů, proč máme rádi vícedenní treky s batohem na zádech. Pocitově nám natahují čas! Před nedávnem jsme se vrátili z šestidenního přechodu ve Stubaiských Alpách, ale zdá se nám, jako bychom byli pryč skoro měsíc.
Čas při aktivním odpočinku v přírodě plyne jinak než při tom klasickém, třeba plážovém. Často intenzivně prožíváte každou minutu, protože třeba právě jdete v náročnějším terénu, ve kterém se musíte soustředit na každý krok. Vaše oči odpočívají od obrazovek, tělo maká a duše se raduje, protože na ni dýchá něco, co přesahuje i ty krásné výhledy.
Vy máte svolení se navrátit k jednoduchosti. Vše, co potřebujete, si nesete na zádech a vše zbytečné jste zanechali za sebou. Jste plně v přítomnosti a moc dobře vnímáte, co je (v životě) důležité a co ne.
Jste především lidskou bytostí. Vaše vizitka, titul a profesní životopis jsou najednou nicotné záležitosti. Víte, že to nejste vy. Vy jste tady a teď a tisíckrát přesahujete veškeré nálepky.
Těšíte se z těch nejzákladnějších věcí jako je chleba se sýrem, pitná voda, teplo a sucho. Vše prožíváte intenzivněji, ať už jde o sladkost mandle, šťavnatost jablka nebo chuť vody ze studánky.
Ve světě, kde všechno spěchá a čas utíká až děsivě rychle, je to opravdu moc příjemná změna, která vás nabije novou inspirací a energií do všeho, po čem vaše srdce baží. Doporučujeme každému jako (nejen) restart po náročném období.
Závěr
Pokud jste dočetli až sem, zdá se, že k vám něco v tomto článku promluvilo. Možná se vám nelíbí, jak čas letí. Nechcete se neustále za něčím honit, být unavení a trápit se pocitem, že už loni bylo pozdě na cíle, které jste si předsevzali. Chcete prostě… žít.
Třeba tušíte, že se opravdu potřebujete na chvíli odevzdat a věřit, že přirozený proud života vám ukáže cestu, otevře pro vás neviditelné dveře, anebo že zkrátka jen potřebujete více času pro sebe. Ať už se ve vás odehrává cokoliv, nechte to v sobě rozeznít.
Až stránky zavřete, magnetizující status quo vás bude táhnout zpět do úmorného kolečka povinností. Vy si však nenecháte touhu po změně protéct mezi prsty, a ponecháte si alespoň jedno malé semínko, o které budete pečovat. To stačí. Protože víte co? Nyní si nejvíce zasloužíte přesně to, co by vám přidalo na opravdové radosti.
A jestli jste ve stavu, kdy ani nevíte, co by to mohlo být – není lepšího řešení – než trochu zpomalit.
Pamatujte, že někdy se začnou dít věci, až když se člověk přestane „snažit“.
Wu-wei.
obsah
Zdenka & Honza
Ahoj, vítáme vás na stránkách, které jsme založili pro nás a všechny nadšence, kteří chtějí aktivně tvořit („modelovat“) svou vlastní cestu. Optimalizovat své zdraví, mysl přepnout na growth mindset a žít život tak, aby se sebou byli spokojení. Již několik let se vzděláváme v oblasti osobního rozvoje, psychologie, filozofie a aktuálních vědeckých novinek ze světa udržitelného a komplexního přístupu k fitness a stravě: jak mít zdravé funkční tělo do vysokého věku. Snažíme se dávat hodnotu do všeho, co děláme. Baví nás to.
zdroje
Knihy:
[1] Lao-c’, Tao Te ťing: O tao a ctnosti (překlad Berty Krebsové)
[2] Marcus Aurelius, Hovory k sobě
[3] Arthur Schopenhauer, Životní moudrost
[4] Seneca, Výbor z listů Luciliovi
[5] Paulo Coelho, Alchymista